Ne, neomdlela jsem. Jen mi zcela zhasla obrazovka toho pekelného stroje. Úzkost z obavy, co zbylo z textu, mi vyhnala pot na čele. Polovina, tak znovu do toho …
To byl jen monitor stroje, kterému vynadám, vypnu, zapnu, naskočí, nenaskočí, pořídíme nový. Co když se ale zatmí člověku před očima, aniž by měl před sebou monitor?
Už jste někdy omdleli? Zvláštní pocit, se kterým člověk v tu chvíli nic moc neudělá. Odkrví se hlava, poleje vás studený pot, přijde bušení a šumění v hlavě, možná ještě zastihnete mžitky před očima a blik. Zvedáte se zmateně a tupě ze země, v lepším případě pomohou lidé okolo.
Ale to ještě nic není. Nedávno jsem psala příběh o muži, který vyrazil sám na kole kolem světa, přestože je epileptik. Chce ukázat světu, že to jde a epilepsie nikoho nemusí vyřadit z normálního života. Epileptik prý přesně pozná, že záchvat přichází a cestovatel vždy sleze z kola a schová se do stanu. Potom blik a nemusí o sobě vědět i několik hodin.
Proč se tedy stresovat s výpadkem monitoru počátače. Na takové starosti je život příliš krátký. Člověk totiž nikdy neví, kdy zažije blik a bude tma…
