Ale psát ji padesát let? Měla efekt v té krátké chvilce, kdy se prvně objevila, 
a dál už mi připadala pózovitá a falešná. A to nemluvím o kýčovitých barvotiskových filmech, které podle ní byly v 80. letech natočeny. Neznám nic falešnějšího, než je film Slavnosti sněženek: čirá snobárna."

Zkuste si tipnout, kdo je autorem tohoto výroku. Musím přiznat, že když byl před patnácti lety vysloven, unikl mi. Teď ho připomněl jeden český publicista. A já málem upadl ze židle, když jsem si ho přečetl. Už podle slovníku se dá vytušit, že za těmi slovy není nikdo jiný, než…ano, náš „slavný" exprezident Václav Klaus. Nechci nikomu upírat vlastní názor na cokoliv, ale tohle mi přijde prostě pitomoučký.

Zvláště poté, co jsem měl možnost stanout v sobotu odpoledne tváří v tvář řadě skutečných postav z filmu Slavnosti sněženek, a to přímo v Kersku na křtu knihy o tomto pro mě kultovním 
a vrcholně poetickém dílku. Doslova mě odrovnal Milan Prokop, jehož tatínek je ve filmu ztvárněn jako sběratel oněch podivuhodných věcí: levých holínek, vestiček bez knoflíků a podobně. Hostitel a autor knihy Bronislav Kuba jej přivítal slovy, že pokud ví, na zahradě z těch zvláštních věcí mají ještě soustruh. „Kdepak," reagoval pan Prokop, „ten už jsem vyměnil za škodovku, stodvacítku. Ale můžu případnému zájemci nabídnout pásovou pilu. Tu dám, naprosto zdarma," říkal sice s vědomou nadsázkou, ovšem mínil to zcela vážně.

Tak takhle „falešné" postavičky a jejich potomci v Kersku žili a žijí. Zkuste někdy, pane Klausi, se svým akademickým balónem plujícím kdesi ve výšinách slétnout na zem a přijet se na tu kerskou „snobárnu" podívat.

miroslav.jilemnicky@denik.cz