A oni by pak na kamery vyprávěli příběhy…
Třeba že se je někdo z cestujících pokusil unést, ochromil posádku, ale zbylí cestující únosce zabili a s letadlem úspěšně a hlavně nepozorovaně přistáli.
Polykal jsem vyjádření českého kapitána stejného typu letadla, který dokázal obdivuhodně dokonce hodinu v Hyde parku spekulovat a říkat své názory. Vyjadřovali se letečtí publicisté. Někteří příbuzní cestujících se modlili za své blízké, jiní hystericky obviňovali malajsijské úřady ze špatné informovanosti a nečinnosti. Chápu je. Malajsijský premiér denně pohnutým hlasem oznamoval stále totéž. Že nemůže sdělit, kde se letadlo nachází, protože to zkrátka nikdo neví.
Teď zřejmě romantické představy o dobrém konci „letadla duchů" končí. Zdá se už nezpochybnitelné, že skončilo v pětikilometrové hloubce Indického oceánu. Doteď ovšem nikdo neví, co se v letadle odehrálo. Proč letělo na jih místo na sever, jak mělo v plánu, a proč mířilo k jižnímu pólu a skončilo v jedné z nejneobydlenějších oblastí zeměkoule. Může za to únosce, piloti letadla, jejich zdravotní indispozice nebo něco úplně jiného? To stále nikdo neví. A nechci malovat na zeď, ale těžko se to někdo někdy dozví. Vylovit černé skříňky může trvat i několik let, a taky se to vůbec nemusí povést.
Ale abych nekončil tak pesimisticky. Teď jsem si přečetl další zprávu, jíž se člověk zdráhá uvěřit. No posuďte sami. Čínský manželský pár na motorce, který pospíchal kvůli porodu ženy do nemocnice, srazil náklaďák. Manželé na následky nehody zemřeli, žena však porodila dítě, které našli ležet asi tři metry od ní. Novorozenec má pár modřin, jinak je ale v pořádku.
Tak co myslíte, není to vlastně dobrá zpráva?
miroslav.jilemnicky@denik.cz
