Řekne jen to nejnutnější, to, na co se jí novináři přesně ptají a co sama cítí. V tomto ohledu je mi její způsob vyjadřování naprosto sympatický.

Ačkoliv teď tak trochu mluvím proti sobě. Protože až přiletí ze Soči, rád bych s ní o zážitcích z olympiády také udělal rozhovor. A v tomto ohledu mě myslím čekají napínavé novinářské zážitky.

Nicméně zpět k vyjadřování některých sportovců. Zatímco Ukolová je v tomto směru minimalistka, jsou sportovci, kteří slovy nešetří a mnohdy je to na škodu. Pak totiž vypadají před veřejností… no jako blbci, jiné slovo mě prostě nenapadá. Když pomineme ryze české a už profláknuté fotbalově hokejové „tak určitě", i za našimi hranicemi jsou mezi sportovci a funkcionáři skuteční „filozofové". Jeden sportovní server nedávno zveřejnil několik takových výroků a po jejich přečtení mi blesklo hlavou, že naši svalovci na tom ještě nejsou tak špatně. No posuďte sami.

Australský golfista Greg Norman se s pohnutým hlasem svěřil novináři, jak si váží svých rodičů. Doslova pravil: „Dlužím hodně svým rodičům. Zejména matce a otci." To by jeden nečekal.

Hráč amerického fotbalu Jerry Rice bude zase povahou určitě skromný jako Lenin, jak se u nás říkává. Sám o sobě totiž prohlásil: „Mám pocit, že jsem nejlepší, ale nečekejte ode mě, že to řeknu." Asi má doma v ložnici zrcadlo, kterého se na to každé ráno ptá.

Basketbalový trenér Filadelfie Doug Collins zase umí báječně počítat a vyvozovat z toho důsledky. „Pokaždé, když dá Detroit víc než sto bodů a soupeř méně než sto, tak Detroit vyhraje." Pic kozu do vazu!

Jasno v tom má i známý anglický fotbalový trenér Ron Atkinson. „Mohly vyhrát obě strany. Nebo to mohla být remíza." Geniální úvaha.

Chtěl bych tedy na závěr popřát při zahájení olympiády všem sportovcům hodně úspěchů, přínosných rozhovorů a veselé mysli. Osobně jsem přesvědčen, že pokud některý z našich reprezentantů skončí do třetího místa, tak přiveze medaili.

miroslav.jilemnicky@denik.cz