Ano, je to trochu nezvyklé, barevné, zvláštně tvarované, nepravidelné, a možná právě proto se mi tak líbí. Už se těším, až počasí 
a s tím dokončení stavby umožní prosvištět po něm na kole. (A až si taky našetřím na nové kolo, protože to minulé mi na sklonku října kdosi ukradl, ač bylo zamčené a stálo na chodbě domu, ve kterém bydlím.)

Docela rozumím tomu, že starostka Sadské zvažuje po dokončení stavby nominovat most na nějakou cenu. Třeba Stavba roku. Nebo nějakou jinou, která by upozornila na nápaditost architekta. Už jsem slyšel i názory, že tento most je obludnost a hnus a „nic blbějšího jsem už dlouho neviděl", jak se vyjádřil můj známý. Každý má svůj názor a každá nezvyklost budí kontroverze. To je naprosto v pořádku.

Vzpomněl jsme si, že různá ocenění získal před řadou let také most, čí snad lépe lávka, která vede přes Labe v Poděbradech 
v místech u zdymadla. Tehdy, zhruba před dvaceti lety, jsme se rozhodli využít jeho zvláštního a ostrého výkrutu směrem nahoru a uspořádali jsme na něm závody.

Tedy šlo spíš o sázku. Závodil jsem já proti mému spolužákovi z gymplu. Pravidla jasná: vyhrává ten, kdo bude dřív nahoře 
u úplného zarovnání konstrukce, start dole pod lávkou. Vtip byl v tom, že já měl babetu, kámoš kolo. Samozřejmě závod byl pořádán večer, aby se v blízkosti nacházelo co nejméně lidí, a také fungovali zvědi, kteří měli dát signál při případném pohybu policie v dohledu. Přiznávám, prohrál jsem na celé čáře, kolo bylo nahoře mnohem rychleji.

Další den jsem si obarvil své dlouhé vlasy na černo (to byla ta sázka) a tiše proklínal babetu, která přirozeně za nic nemohla. Tak už v duchu spřádám plány, jaký závod by se dal vymyslet na tom novém sadském mostě. A o co se vsadit. Kdyby vás něco úžasně potrhlého napadlo, dejte vědět. No a co, že už nám není osmnáct…

miroslav.jilemnicky@denik.cz