Zejména pokud s nimi chodí na procházky 
u Labe. To v případě hafanů, kočky si tam přirozeně doběhnou samy, neboť ty se řídit názory páníčka od přírody odmítají.

Ještě před pár dny jsem měl takový skoro pravidelný večerní rituál: můj kocour Bohouš přiběhl z celodenního vandrování, pohodlně se na mě usadil a čekal. Měl totiž zpravidla kožich plný snad veškeré fauny, kterou okolí řeky nabízí. Včetně tak tří až čtyř klíšťat denně. Sedl si mi na klín a drbací pacičkou ukázal, kde ho to nejvíc svědí. A já tahal zviřátka jedno po druhém. Než mi došlo, že je potřeba koupit přípravek a kápnout mu na srst, aby ho přítulní zvířecí kamarádi nechali na pokoji a já mohl večery trávit jinak. Ne že bychom se přestali mazlit, ale už to neprokládáme chvilkami soustředění na jedno místo a vytáčením nepohodlných potvor.

V těchto dnech je to právě týden po aplikaci přípravku. Musím říct, že právě takovou dobu nepřekročilo práh našeho bytu jiné zvíře, než já a Bohouš. 
A tak jsme při středeční oslavě Bohoušových druhých narozenin mohli vysosnout panáka mlíka a při ťuknutí zvolat: smrt klíšťatům!