Plážový volejbal, plocha na bruslení, takřka neskutečné atrakce pro děti, které pohání vodní proud nebo dětská síla. Ale také horolezecká stěna a plocha pro řádění kolečkových bruslařů a skejťáků. Je jedno, zda sledujete dvouletého caparta u železných „výmyslů", náctiletého puberťáka na prkně nebo seniora na vrcholku horolezecké stěny.

Ten ruch je nakažlivý. Nikdo nikam nespěchá, každý se zarývá do svého vlastního světa. A kdo se nechce hýbat, jen líně lelkuje u pivka či limonády.

Gutovka nabízí klid, pohodu i náročné vyblbnutí. Radnici „desítky" za to patří obrovský aplaus. Takových míst po městě by mělo přibývat. A nemusí nutně být tak rozlehlé jako vršovická Gutovka, která je unikátní.

Jen mne napadá, jestli někdy tyhle areály nejsou tak trochu zástěrkou jiných nešvarů. Prezentujeme to krásno, ale nehezko zůstává. Kolem dokola je totiž mnoho míst, kde tak krásně není. I když je to i pochopitelné nelze v dnešním světě všechno uhlídat. A přitom by stačilo málo natřít, zamést, vyměnit, narovnat. Zeď, chodník, koš, ceduli.

Takhle to totiž může někdy dopadnout, že přechod z reality do ráje je někdy drsně alarmující. Víra v lepší časy a menší kontrasty těch přechodů však zůstává. Minimálně na Gutovce. A to je dobrý start. Kéž by těch startů bylo více…