Pan profesor byl tak trochu obr. Měřil ke dvěma metrům a bříško měl taky pěkné. Ve školních lavicích jsme se potkali v letech 1985 až 87. Hodiny chemie pro nás byly vítaným uvolněním. Nevyžadoval žádnou zvláštní pozornost, jen byl nerad rušen mluvením. Zkoušel jen toho, kdo se dobrovolně přihlásil, nenamítal nic ani proti opisování při písemkách. „Kdo se to chce a potřebuje naučit, ten se to naučí. Na ostatních mi nezáleží," razil teorii.

Jednou jsem si chtěl zachránit vyznamenání, leč z chemie mi hrozila trojka. Ani opisovat jsem neuměl. Naučil jsem se tedy řešit jakési chemické rovnice a přihlásil se o vyzkoušení. Sdělil jsem panu profesorovi svůj cíl. Ještě než mi nadiktoval u tabule příklad, zaburácel do třídy: „Podívejte se vy blbouni. Z něj si vezměte příklad. Ten chce něčeho dosáhnout," vyzdvihoval mě, zatímco já u tabule rudnul. Pak jsem příklad nevyřešil. Přesto jsem dvojku na vysvědčení dostal, neboť jak pan profesor pravil, i snaha musí být oceněna.

Jindy Radek, můj spolužák v poslední lavici u okna, během hodiny pitval vosu. Odstranil ji křidélka a kružítkem zrovna zkoumal sosáček zmítajícího se zvířete. Aniž by zpozoroval, že už nad ním valnou chvíli stojí pan profesor. Tehdy se opravdu rozzlobil. Usadil se za katedru a zařval: „Ten pitomec v poslední lavici si vezme žákovskou knížku a budeš si psát: Milí rodičové, musím vám oznámit, že jsem neuvěřitelný kretén a idiot. Ubližuji nevinným zvířatům. A podepiš se pod to," zakončil diktování poznámky. Kontrolu rodičovského podpisu nevyžadoval, to bylo pod jeho úroveň. Věřil, že rodiče na to prostě někdy přijdou. Takových poznámek psaných vlastní žákovou rukou byla celá řada. Jedna spolužačka musela sama sobě napsat obzvláště potupnou poznámku: Milí rodičové, musím vám oznámit, že jsem nána, která se při hodině maluje, ačkoliv mi to vůbec nepomůže.

Veselých příhod s panem profesorem bych dokázal vysypat hodně. Ale byl to také skutečný vizionář. Už tehdy v půlce osmdesátých let vyprávěl, jak se jednou bude prodávat voda! Balená, v lahvích nebo krabicích! Tehdy jsme se mu smáli…

Pane profesore, osobně vám přeji tam kde jste hodně přírody, čerstvého vzduchu, stromy a dobrou vodu!

miroslav.jilemnicky@denik.cz