Když pak uděláte ten rozhodující krok a otevřete dveře, dýchne na vás cosi, co se jen těžko popisuje.

Nevíte, co vás čeká a tak jste napnutí.

Pak najednou sedíte a zíráte.

Pořád očekáváte, že se něco stane. A ono se stane.

Stane se to, že se vlastně ni nestane.

Snad by se dalo říct, že vše je tak, jak má být.

Tahle reklama tomuhle podniku není placená. Musím ale o ni napsat.

Vstoupil jsem do restaurace. Píši o festivalu ryba z Čech, který propaguje české ryby. A tak jsem se vydal do jediné mimopražské restaurace, do restaurace U Koně v Klokočné poblíž Říčan, abych si „užil“.

Prostředí na jedničku. Jídlo ne jedničku, obsluha na jedničku, záchody na jedničku, ceny na jedničku. Kruci, tak co bych jim tady trochu zkritizoval? Chtěl jsem, chtěl, ale nenašel jsem nic.

Tak jsem jim to napsal do recenzí na jejich webu. Vlastně nebylo to na jedničku, ale na desítku.

Šéfkuchař David Špidra připravil račí polévku, pstruha na jarním salátu i citronový sorbet tak, jak by to připravoval své milé při námluvách. A obsluhující šéf Jan Kadlec a jeho kolegové (kolegyně a kolega) přesně takoví, jací by měli být.

Just in time. Přesně včas. Na správném místě ve správnou chvíli. Ani jednou neotravovali s přemrštěnou úsluhou, ani jednou jsme nečekali o minutu déle.

Já vám nevím, ale takové řádky píšu strašně rád. A jestli tohle je reklama, tak věřte, že jsou chvíle, kdy podlehnu a musím tyhle řádky napsat.

Komu čest, tomu čest…

jiri.macek@denik.cz