Za poslední roky totiž nepamatuji, kdy bychom na začátku turnaje hráli pěkný hokej a netrápili se 
s outsidery. Porážku se Švýcary ve světle ostatních výsledků hokejistů helvétského kříže za žádnou tragédii neberu. Ale ke Švýcarům se ještě dostaneme. Pravdou je, že plichta v normální hrací době 
s Dánskem je nepěknou premiérou a že až takhle špatně jsme snad ještě opravdu nehráli. Dokonce sami hráči a trenéři mluví o ostudě. Lapidárně to shrnul kamarád Honza: „Mají to v hlavách. Vždyť hokej všichni hrát umí, to ví přece každý."

Nedělní porážka od Kanaďanů je však paradoxně naším turnajovým předělem. Hráči si vzpomněli, jak umí hrát a teď už to prostě pojede. Pro ty, kdo mají stále hlavu v rukách a lámou nad našimi hokejisty hůl, mám následující scénář.

Dnes si poradíme s Nory, protože takhle vyhrocené zápasy, ve kterých jde o všechno, prostě hrát umíme. Jak ve fotbale, tak v hokeji. Prostě je přejedeme jako kačena kaluž. Čímž je ložené, že postoupíme ze čtvrtého místa ve skupině a ve čtvrtfinále nás čekají znovu Švýcaři. Nikdo mi nenamluví, že s nimi v rámci jednoho turnaje prohrajeme dvakrát. Stejně tak jako fakt, že je to mnohem přijatelnější soupeř než Švédsko či Kanada, kteří vytvoří druhou čtvrtfinálovou dvojici. No a až pošleme Švýcary domů, jsme v semifinále!

Pravda, pak děj se vůle Boží. Ale jelikož jsem už před turnajem tipoval, že si to ve finále rozdáme
s Kanadou, není co řešit.

A pokud by to náhodou nevyšlo, můžete mi kvůli vlastní úlevě posílat na mail i neslušné vzkazy.

miroslav.jilemnicky@denik.cz