Co na tom, že už dlouhých 30 let žije ve svém Holubím domě.

Na plátně se objevily černobílé fotografie z různých umělcových období a zazněla krásná zremastrovaná Píseň pro malou Sylvii (Sylvia´s Mother). Jeho bratr Milan se svou družinou šťavnatě přehrávali repertoár Schelingera a jeho tehdejší Skupiny F. R. Čecha. Narvaný klub zpíval sborově Lupiče Willyho i žvýkačkovou filmovou skladbu Což takhle dát si špenát. Nešlo mi zpívat, vždycky, když jsem chtěl zanotovat, vyvalil jsem jen oči a zadržoval v nich marně slzy.

Pamatuji si dobře, když jsme se s klukama z baráku scházeli na ulici v Mánesovce. Jednou jsem seběhl schody a chlubil se, že jsem viděl Schelingera v nějakém soutěžním pořadu z Bratislavy. „Nechci vám kazit náladu pánové, ale Schelinger je mrtvej,“ prohlásil suše kamarád Vašek a my zůstali stát jako opaření. Co blbneš, teď jsem ho viděl v televizi, bránil jsem svého idola, i když už tušil, že je to v pytli. „To je předtočený dopředu,“ usadil nás Vašek.

A pak jsme se to dozvěděli. Náš rockový bůh Jirka skočil z mostu SNP do divokého Dunaje a utopil se. Ten, co skok vyprovokoval, se stačil zachytit bóje. Zemřela chraplavá legenda, která na začátku 80. let připravovala zásadní hardrockové album Zemětřesení.

„My jezdíme rádi s Jirkovýma písničkama, je to takové naše rodinné stříbro,“ uvedl mezi písněmi Milan Schelinger. Moc jsem toho neviděl, stál jsem na špičkách nedaleko baru. Píseň Holubí dům přišli pomoci zazpívat také Kamil Střihavka a Aleš Brichta.

Supraphon předal dceři Jiřího Schelingera a jeho bratrovi diamantovou desku za více než milion prodaných nosičů. Nyní vyšla i trojcédéčková raritní kompilace Čas 51:71:81. „Čas prý nás k zemi tíží, ohýbá záda tvá,…“ zněla halou jedna z nejkrásnějších písní jeho kariéry.

Když jsem seskočil z poslední kovové rohože vlaku na nymburském hlaváku, městský rozhlas hrál právě Holubí dům. Bylo krátce po půlnoci a potkal jsem klopýtajícího chlápka a dvě ženy, zavěšené do sebe. Ti vám to potvrdí.

lukas.trejbal@denik.cz