Pěkně deka, sluneční brýle, sebou knížka. A těšení se na pohodu a klídek, které v takových chvílích zbožňuju.

Svých pět švestek jsem roztáhl na břehu, vystavil svoji figuru pražícímu slunci a jal se polykat příběhy o rockovém mágovi Nicku Caveovi. O pár metrů dál sídlila partička asi pěti tak patnácti šestnáctiletých puberťáků. Na svůj věk měli slušně vyvinuté hlasivky. „Ty vole, slyšel to? Lukáš prej jede po tý Tereze Javůrkový. Se pos…l, néé? Dyk vona není žádná nádhera,“ poznamenal jeden cápek. „No ale jaký ji vyrostly pěkný kozy, vole.“ „No, jo, kozy má luxusní, ale dyk jí je třináct, néé?“ „Ty vole, láska kvete v každým věku, néé?“

Usoudil jsem, že je čas jít se trochu zchladit do vody. Průsvitná voda chladila báječně. Dal jsem pár temp, nehodlal jsem se unavovat žádným plaváním, protože jsem se rozhodně nenarodil ve znamení delfína. Spíš tak sumečka. Ponořil jsem na chvíli hlavu a když jsem se vynořil, ťuk! Tenisák mi přistál rovnou na čele. Malý holky si házely ze břehu do vody a já se vynořil na nesprávným místě. Na to, že vrhačce bylo asi osm, měla slušnou sílu v paži a já zase radši vylezl na břeh.

Už jsem se chystal znovu se začíst, když mě vyrušily vzrušené hlasy mladíků za mnou. „Ty vole, čum, Javůrková!“ Nedalo mi to a otočil jsem se, kam ukazovala mladíkova ruka.

Musel jsem uznat, že kozy má opravdu luxusní.

miroslav.jilemnicky@denik.cz