Cítí ryba bolest? Podle „odborného“ stanoviska úředníků ministerstva zemědělství nikoli. Opačný názor má dvanáct biologů a zoologů a spolek Obránci zvířat-OBRAZ. Ti poslali ministerstvu dopis, ať zakáže rybaření, které používá malé rybky jako návnadu na dravce. „Napichování živých nástražných ryb je v zásadním rozporu se současnými poznatky o jejich schopnosti cítění a vnímání,“ píší vědci.

Taková rybička je něco jako Juro Jánošík, kterého pověsili za žebro. S probodeným tělem se zmítá na háčku, než ji někdo větší slupne a ukončí tím její trápení. „Jenže tak se přece chytá odjakživa,“ namítne sportovní rybář. A pokud mu to logicky myslí, dodá: „Copak utrpení kaprů, candátů, štik a tolstolobiků při výlovu takového Rožmberka není stejné nebo větší? Hodiny lapají po dechu, stahovány do strašné sítě. Proč nezakážete tohle?“

A pokud dotáhneme vědecký poznatek o tom, že ryby trpí, měli bychom zakázat rybaření jako takové? Okoun, který spolkne živou návnadu, na tom není lépe než ona. S probodenou dásní zoufale bojuje o život, který zcela vyčerpán stejně ztratí. I průmyslové rybaření v mořích a oceánech působí rybám stres a utrpení.

Zákaz veškerého rybolovu, který logicky vyplývá z toho, že ryby cítí bolest, je ovšem v současnosti nemyslitelný. Jako je nemyslitelný zákaz mučivého chovu a necitlivých porážek krav a prasat. Příliš mnoho lidí by přišlo o práci a o jídlo.

I dílčí kroky, které snižují utrpení bytostí, které člověk užívá, mají smysl. Tedy i požadovaný zákaz. Podobně jako když si ochránci vynutili konec chovu lišek a norků v roce 2017. Polidštění dosud zvířecího vztahu lidí ke zvířatům bude trvat dlouho. Bez laciné výroby masa z buněčných kultur neskončí nikdy.

Přesto, že úředníci ministerstva vědí o rybách své, je v našem případě šance. Ministr Výborný, který (naštěstí) není zemědělec, s nimi nesouhlasí a vyžádal si další podklady. Ani sportovní rybáři by se nemuseli horšit. Na trhu je množství umělých návnad, které poslouží stejně nebo lépe než živá rybka.