Jistě ten starozákonní příběh znáte: Bůh je znechucen hříšností obyvatel Sodomy a Gomory. Rozhodne se proto města zničit. Avšak Abrahám s ním vyjednává: Co když se ve městech najde padesát spravedlivých? Což lze zahubit padesát nevinných kvůli hříšnosti ostatních? Bůh tedy souhlasí, že pokud se ve městech najde padesát spravedlivých, města ušetří. Abraham však smlouvá dál: Co když jich tam bude jenom čtyřicet?

Nakonec se dostanou až k číslu deset a Bůh souhlasí. Ani těch deset se tam však nenajde, a tak Bůh města zničí, přičemž tu hrstku spravedlivých odtamtud odvedou andělé pryč, aby se zachránili.

Martin Vopěnka
je spisovatel a nakladatel

Podobnost se současnou situací v Gaze je až zdrcující. Biblický příběh jistě nelze brát doslovně, naráží však na křehké rozhraní mezi kolektivní a individuální vinou. Máme právo ohrozit životy nevinných při potírání zla?

Gaza těchto dní je obdobou biblické Sodomy a Gomory. Terorismus a fanatismus prosákl tamní společností; přisál se na ni. A bylo by chybou uplatňovat na Hamás západní humanitu. Protože když na školu nebo nemocnici dopadne bomba a zahynou stovky nevinných lidí, Hamás jásá.

Civilní oběti si přeje, o civilní oběti mu jde. Chce je využít ve své mezinárodní propagandě, k radikalizaci dalších Palestinců a k vyvolání nenávisti vůči Izraeli. Nenáviděný však v tomto případě není jen Izrael, nenávidění jsme my všichni, kteří vyznáváme humanistické hodnoty současného západního světa.

close info Zdroj: Deník zoom_in Bohužel není možné Hamás zničit bez ztrát na životech civilních obyvatel. Pro jejich ochranu však dělá Izrael mnohonásobně víc než Hamás, který je záměrně vystavuje riziku smrti. Otázka zní tentokrát opačně: Je možné ušetřit Hamás kvůli nebezpečí, že zahynou nevinní lidé? Odpověď je krutá: Zničit Hamás je nutné. Pokud se to neudělá teď, způsobí to jinou smrt jiných nevinných příště. A té smrti bude ještě více.

Nelze proto než doufat, že většina obyvatel využila možnosti, kterou od izraelské armády dostala, a přesunula se mimo centrum bojů. Že se zachovala jako oněch biblických deset spravedlivých. Kdo tak neučinil, stal se vědomě živým štítem Hamásu.

Aby to vše dávalo smysl nejen pro Izrael a západní svět, ale i pro většinu Palestinců, je třeba postavit před ně naději. Naději v podobě vlastního státu, vzniklého nikoli z války a nenávisti, ale z míru a usmíření. Jakkoli se to zdá beznadějné, je třeba v to doufat na obou stranách.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.