Po setkání s paní Chantal Poullain mám v duši úžasný pocit, že existují lidé, kteří dokáží pomáhat druhým bez mrknutí oka.
Ano, někdo by mohl namítnout, že když na to mají, tak proč by nedali? Jenomže už si nikdo neuvědomuje to, že mnozí bohatí světa se o své peníze nejen nerozdělí, ale jsou pro ně schopni i zabíjet.
To, že někdo dá peníze ze své kapsy na dobrou věc, vyžaduje velkou dávku empatie, která velkému procentu lidí chybí.
Chantal Poullin je žena s obrovským charismem 
a přiznám se, že jsem jí při předávání daru nemocnici 
v koutku duše tak trochu záviděla. Kdo dneska má takovou činnost, která by přinášela takový nával pozitivní energie?
A tou nadace určitě je. Věřím, že tato práce nepřináší celému týmu jen radost z toho, že se podařilo sehnat peníze pro potřebné. Je to určitě velké množství mravenčí práce a nervů. Ale výsledek stojí za to.
Stejně dobrý pocit musí mít i samotní sponzoři, kteří do toho pozitivního balíku peněz přispívají.
Kateřina Klasnová se svým mužem Vítem Bártou mají v politickém světě velmi krušné chvilky, což dokumentují každodenní zprávy v celostátních médiích. Ale už nikdo nepíše, že jejich peníze putují každý měsíc na dobročinné účely.
Určitě jejich politická rozhodnutí nejsou vždy ta nejlepší, ale pro mě je rozhodnutí darovat peníze, které sám až tolik nepotřebuji, tam, kde je potřeba, tím nejlepším rozhodnutím na světě.