Říkal jsem si od začátku, jak dlouho to vláda nacionalisty Jaroslawa Kaczyńského vůči Ukrajině vydrží. A jen se modlil, aby to bylo co nejdéle.
Ale v Polsku jsou už v polovině října volby, Kaczyńského Právo a spravedlnost nutně potřebuje hlasy voličů extremistické protiukrajinské Konfederace a už je to tady.
Embargo na ukrajinské obilí, konec dodávek zbraní Ukrajině, výrazné snížení pomoci ukrajinským běžencům. Je však otázka, zda to skončí, pokud cíl, vyhrát říjnové parlamentní volby, Kaczyński splní. Protože vůči Ukrajině byla politika současných vládců Polska konfrontační, především ohledně společné velmi krvavé a na obou stranách velmi násilné historie posledních sto let až do ruské agrese proti Ukrajině.
Až pak se Varšava vzpamatovala a začala proti společnému nepříteli, tedy putinovskému Rusku, Ukrajině pomáhat. A to opravdu příkladně, klobouk dolů.
Jenže ono vás to, jak se říká, nakonec stejně dožene. Když děláte nacionalistickou politiku, nejde v ní brát ohled na Ukrajinu a Ukrajince. A tak se dnes děje, co se děje. A Polsko se chová a mluví, jako kdyby se vládcem země stal Viktor Orbán.
Česko musí dál zůstat Českem. A být na straně Ukrajiny, a ne dočasných vládců Polska.
