Prostorovou instalaci tady vytvořil výtvarník, který prý nedává svým výtovrům jména. A tak tu po něm objekt zůstal bezejmenný.

Když jsem se zadívala na optimisticky namodro natřené dřevo uprostřed tmavého rámu, viděla jsem okno, za kterým svítí slunce a plují bílé mráčky. Ve zmoklém zataženém dopoledni to byl příjemný pocit. Přímo elektrizující. A u toho stožáru jsem vyslovila název Elektrické okno.

Zastavte se i vy na chvíli na vaší všední cestě u přejezdu a zamyslete se nad názvem vlastním. Těším se na vaše nápady plné fantazie na e–mailu…