Herec Jaroslav Dušek – kterého známe třeba jako učitele z filmu Pelíšky – mohutně naštval spoustu lidí. V interview s Čestmírem Strakatým totiž rozvinul své úvahy o spirituálním životě až tak daleko, že o onkologických pacientech prohlásil: „Vy si myslíte, že ten člověk umře na rakovinu. A já si myslím, že umře na to, že nenávidí život,“ vykládal překvapenému Strakatému. „Ten člověk nemá rád život, nemá rád sebe,“ trval na svém umělec. 

Jakub Horák 
je spisovatel

Odměnou mu byla spousta nadávek a kritiky v médiích i na sociálních sítích, což je celkem pochopitelné. Říkat totiž lidem, kteří bojují s rakovinou, že vlastně chtějí umřít a jen si to nepřiznají, je dost necitlivé. A na tom nic nemění, že Dušek je především herec, který jede v archetypu Moudrého blázna – a ti vždycky říkali podobné věci. Nerad to uvádím, ale pokud mu umřela na tuto nemoc máma, babička i děda z matčiny strany (jak se v televizi svěřil), tak bych fakt, že se upíná k podobné spiritualitě, viděl jako pokus o psychickou obranu, aby nějak dostal z hlavy strach z nepříliš dobré rodinné anamnézy…

Proč se děje zlo a opravdu za něj někdo může? Nejsem odborník na teologii, tedy na to, zda všechno, co se člověku děje, je zasloužené, či nikoli. Na Facebooku jsem si dovolil podotknout, že to, co Dušek říká, se moc neliší od toho, co se o nedělích vypráví v kostelech – přičemž jsem měl na mysli známé „věř a víra tvá tě uzdraví“. No to jsem to schytal!

A přitom jde o starý monoteistický paradox: Buď je Bůh všemocný, a tak vědomě stvořil svět, v němž lidé (včetně dětí) umírají v bolestech, nebo všemocný není, a pak to není monoteistický Bůh. Už s dobrou desítkou teologů jsem se bavil třeba o holocaustu a obě vysvětlení – jak new age, že šlo o nějakou karmu, tak to monoteistické, že i toto bylo rozhodnutí Boží – mi přijdou natolik krutá, že raději zůstanu ateistou.

Dušek musel s hlasitou reakcí počítat. Hlavní chybou je mluvit o podobných věcech příliš nahlas a příliš sebejistě. Protože nikdo nevíme dne ani hodiny.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.