Během hlavního líčení jsem z ní občas nespouštěl oči. Soudce předčítal ty největší ohavnosti, které jsem si bohužel při své nezdravé fantazii živě představoval a dělalo si mi fakt zle. Ona nic. Oči mrtvé ryby. V tu chvíli mi blesklo hlavou slovo zrůda. Ale nechci používat moc silných výrazů, přece jen případ půjde ještě před krajský soud a kdovíkam potom.

A ještě jedna podobnost se mi vybavila, když soudce Nápravník vynášel rozsudek a jmenoval drastické výchovné metody toho stvoření z Velenic. Dopoledne jsem v televizi sledoval dokument o mladém klukovi, který žil s otcem Čechem a matkou Švédkou právě ve Švédsku. V půli devadesátých let ho tam utrápili a ukopali u jezera náckové. Při výslechu pak jeden z nich uvedl, že psovi by nic podobného neudělal, ale v případě člověka prožíval při kopání do něj jeden dlouhý orgasmus. Tak se mi zdá, že ta švédsko–velenická paralela docela sedí.

miroslav.jilemnicky@denik.cz