Někdo si to může myslet právě o nemocnici. Jenže to není tak úplně pravda.

Moderní pohotovost, nová lůžková oddělení na chirurgii, bezbariérová jídelna a podobně. Na druhou stranu odcházejí ve větším množství fundovaní lékaři, mzdy se nevyplácejí podle některých zaměstnanců nemocnice zcela pravidelně a budovy viditelně chátrají.

Odbočka do dětství. Vzpomínám si, když jsem ležel na dětském oddělení v zadním traktu nemocnice jako malý kluk. Občas na mě mamka zaťukala z balkónku a já ji otevřel a byl štěstím bez sebe, že ji vidím. Stál tam spojenec.

Nemocnice nikdo, když nemusí, prostě nevyhledává. Stejně tak služebnu policie či vojenskou správu – to alespoň dříve. Kamarád muzikant jednou nadával na Nymburk. Co máš proti Nymburku, pověz?, vyzval jsem ho. „Vlastně nic, ale byl jsem tam v nemocnici s nohou, na vojenské správě jsem řešil vojnu a v budově soudu jsem se rozváděl. Jak ho mám mít rád,“ zaúpěl Franta. To se dá pochopit.

Znáte to dřívější pořekadlo o nymburské nemocnici, že pokud vás bolí noha, nechoďte tam, protože vyjedete zpátky už jen na vozíčku? To si myslím, že dávno neplatí a z nymburského špitálu se stává fungující okresní nemocnice.

„Ryba vždycky smrdí od hlavy,“ řekl mi při návštěvě na chirurgii můj známý. „Podívej, já si nemůžu stěžovat, dali mě dohromady a starají se tady o mě jako o vlastního. Chyba je někde jinde.“

lukas.trejbal@denik.cz