Podle ministerstva vnitra jsou teď největší hrozbou takzvaná antisystémová hnutí. Extrémní pravice schlípla a anarchisté nemají dost omladiny. Lidé, kteří vykřikují, že Česko není stát a oni jsou občané Československa, jsou teď vidět všude.

Nebezpečí však není tak zlé. Velká porota v Americe obvinila Donalda Trumpa, že poštval dav k nevídanému rabování Kapitolu po posledních amerických volbách. Když sám prezident je „antisystémový“, neuznává výsledky voleb a rozhodnutí soudu, to je teprve šlamastyka. USA ji zatím ustály, teď se však rozumnější občané děsí toho, co by se mohlo semlít, kdyby byl Donald Trump zvolen znovu.

Naši politici mají všelijaké mouchy, ale že by se někdo choval takto, k tomu je daleko. I Andrej Babiš, vydávaný svými soky za nedemokrata, výroky soudu i volby vždy uznal, byť některé pro něj dopadly neslavně.

Co však s lidmi, kteří duševně žijí v Československu a myslí si, „že ukrajinští fašisté napadli Rusko“? Vytrubovaný boj s dezinformacemi vláda potichu vzdala. Pravidla sociálních sítí sice trestají za fotky obnažených ženských ňader, za publikování nesmyslů však nikoli. Pokud nejsou jednoznačně útočné a xenofobní.

Co tedy s tím, než občané Československa budou mít svého prezidenta? Jedinou možností je férový dialog. Čím více si bude většina z jinak smýšlejících spoluobčanů tropit šoufky nebo je urážet, tím víc se zatáhnou do svých bublin. Argumenty předkládané jim s povýšeným nadhledem budou považovat za státní propagandu a neuvěří jim. I nejlepší mozky se totiž dají vymýt (viz fašismus a komunismus). „Antisystémoví“ lidé se prostě mýlí, to se může stát každému.