Nedělní kolonádou nekorzovaly davy a v parku se dýchalo svěže.

V altánku tekla minerálka Staropolanka, musel jsem ji hned vyzkoušet. A hle, chuť podobná Poděbradce, kterou tak dobře znám. Neřeknu vám, jestli je to v železe, ale prostě ta jistá propojenost je cítit. Nebo že by to evokovaly pouze ty lázně? I kachny měly stejný ohoz jako u nás na Lidušce před domem.

Je to v hlavě. Mraky z obočí rozeženu rohlíkem z úst. Když si to narežírujete do pohody, líbí se vám i uprostřed tundry. Tady navíc krásný park, kovový chlapík sžitý s lavičkou a držící konev vody. Kavárna, nástěnné obrazy, budova nádraží, komín (se pozná, že jsem z Nymburka), stará fabrika, ubytovna, krámky, hrníčky s Klimtem, restaurace s pstruhy, které si můžete sami ulovit.

Kamarád vyprávěl, jak poprvé hráli s kapelou v Chudobě, jak lázním někteří říkají (jde o český překlad), mluvil s organizátorem festivalu: „To je pro nás nová zkušenost, my jsme ještě nehráli v zahraničí.“ A hlas na druhé straně odvětil: „Jaképak zahraničí, vždyť jsme sousedi.“

Vidíte a je tu znovu důvod spolknout rohlík. Sousedi. Bardzo dobře. Zabetonovaná hranice je naštěstí pryč a tak Náchodští mohou klidně na Staropolanku do Kudowy stejně jako Nymburáci si zajedou pro minerálku do Poděbrad. Nebo se jen tak projdou kolonádou a zklidní. Lázně asi obecně zklidňují. Milí lidé, trocha té vody, kafíčko, dortík a člověk by žil věčně. Bardzo dobře.

lukas.trejbal@denik.cz