Výuka na dálku, kterou žáci a studenti procházeli od začátku koronavirové krize, naplno odhalila, kde se rodiče na vzdělání svých potomků aktivně podíleli, i kde byla naopak starost o jejich vzdělání spíš na okraji zájmu.

Ředitelé škol se shodují, že řada dětí pracovala ze svých pokojíků prostřednictvím počítačů a internetu na výbornou. Jinde ovšem výuka stále vázla. Zejména tam, kde bylo pro rodiče řešením sdělení, že doma nemají počítač. Bez odezvy pak byly v některých případech i úkoly zasílané poštou.

Závěrečné vysvědčení, které se vesměs odvíjí od známek z pololetí, dostali nakonec všichni. A pilní žáci si dokonce polepšili.

Ti nejaktivnější byli navíc odměněni certifikátem za příkladnou snahu při distanční výuce. Poděkování bylo věnováno dětem a výslovně i rodičům. Někdy také prarodičům, kteří fungovali jako dokonalí domácí učitelé.

O rodičích, kteří byli pasivní, školy diskrétně pomlčely. A možná je to škoda. Certifikát o tom, že se rodina na školu, tedy i na své dítě, vykašlala, by naopak měli mít takoví dospělí jako zdvižený prst denně na očích.