Senioři jsou vskutku ohledně koronaviru první na ráně. Ale při pohledu do útrob některých poloprázdných hypermarketů to vypadá, že právě k uším jich samotných slova varování nedolehla. Bohužel. Těžko říci, zda je slyšet nechtějí, nebo jim prostě od nás nejsou dostatečně jasně sdělována.

Uprostřed týdne dopoledne se v jednom nymburském obchodu pohybovalo ne víc než čtyřicet postav. Zhruba čtyři z pěti měly na obličeji roušky a jejich náladu tak rozpoznal jen bystrý pozorovatel podle pohybů očí. Pohříchu ti, u kterých se nálada dala vyčíst z celého nezahaleného obličeje, byli většinou – ano, senioři.

Na náměstíčku se zeleninou dva (podle očí) mladí zakuklenci sledovali více než sedmdesátiletého seniora, který zvolna procházel mezi regály. Tu sáhl na papriku, tu obtěžkal nezakrytou rukou lilek. Chvíli to vypadalo, že dvojice maskovaných na starce skočí a v lepším případě mu domluví. Pak však sledovaný senior zřejmě zaregistroval jejich nevraživé pohledy a zmizel z dohledu.

V současné době už mají pětašedesátiletí a starší v obchodech vyhrazenu svoji dvouhodinovku. Jinak by zřejmě reálně hrozila válka obličejů v rouškách proti těm bez roušek. V konečném důsledku by však na to zase doplatili hlavně senioři.