Národ prožívá volbu hlavy státu velmi emocionálně. Druhé kolo bude z pohledu voličů obou táborů soubojem dobra proti zlu. Každý má za dobro toho svého kandidáta, přirozeně.

Je dobře, že volby prezidenta budí takový zájem a že válcují všechny ostatní zprávy v médiích a obecně prostoru kolem nás? Část lidí, včetně mého sedmdesátiletého otce, si to nemyslí. „Je to hrůza. Nemůžeš zapnout televizi, aby na tebe hned nevykoukly volby. Takové šílenství já nepamatuju,“ stěžuje si otec. Chápu, že lidé, kteří mají rádi svůj klid, jsou možná trochu vyděšeni z vypjaté atmosféry všude kolem. V obchodě řeší volby prodavačka se zákazníkem při počítání housek. Povídá si o tom výpravčí se strojvůdcem, než ten první zvedne plácačku. Na hokeji si kvůli tomu vjedou do vlasů fanoušci stejného týmu. Není před tím útěku.

Martin Rumler
Komentář: Volilo se proti, nikoli pro

Twitter je volbou pohlcen zcela, jen tu a tam probleskne tweet Roberta Záruby s nějakou hokejovou perličkou. Zatímco uživatelé této sociální sítě jsou v podstatě jednomyslní v názoru na to, kdo je dobro a kdo zlo, na Facebooku je boj mnohem vyrovnanější, tvrdší a nadávky létají na druhou stranu barikády každou vteřinu.

Ale zpět k původní otázce. Jsem přesvědčen, že emoce k volbě hlavy státu patří. V roce 1988 jsem při poslechu reportáží na Hlasu Ameriky z předvolebních prezidentských mítinků demokrata Dukakise a republikána Bushe staršího obrovsky záviděl lidem za oceánem, že mohou takové klání sledovat, křičet na něčí podporu, pak sami hlasovat a sázet se se sousedem, kdo vyhraje. V patnácti zcela okouzlen takovým světem jsem nevěřil, že něco takového zažiji taky u nás, ač jsem si to moc přál. A vida, zažívám. Vážím si toho.

Rozumím výhradám ústavních právníků a znalců parlamentní demokracie, že přímá volba prezidenta je v našem systému cizorodý prvek a přináší s sebou některé kompetenční problémy. Zvláště, je-li hlavou státu člověk, který dosud na Hradě sedí. Přesto si přeji, aby hlasování o prezidentovi u nás zůstalo všelidovým referendem. Pokud se o politiku jeden měsíc v pětileté periodě zajímají až čtyři pětiny národa, tak máloco pomáhá propagaci demokracie tolik, jako právě přímá prezidentská volba.