Akciové indexy dál jedou z vršku a maličko zkušenější oko akciového analytika, který sleduje dlouhodobější trendy a technickou analýzu, snadno rozpozná, že již byl nastoupen značně silný trend, který patrně přetrvá delší čas.

Třeba německý akciový index DAX prakticky anuloval prvních devět měsíců tohoto roku a vrátil se na úrovně z ledna. Poklesy indexů (zejména v USA), které se orientují na více technologické tituly, jsou ještě razantnější. 

Co mě ovšem pobavilo, je „vysvětlení“, které se finančním trhem šíří a které citují různé finančně orientované zpravodajské agentury. Toto „vysvětlení“ se totiž snaží dávat do přímé souvislosti výnosy dluhopisů a ceny akcií. Technicky vzato tato teo- rie platívala například před dvaceti lety beze zbytku. Tehdy platilo, že když nesly vysoké zisky investice do dluhopisů, investoři z akciových trhů prchali do dluhopisů. A opačně. Kapitál se mezi akciovými a dluhopisovými trhy přeléval podle toho, kterému segmentu se v danou chvíli dařilo více.

Akcie nerostou

Pak ovšem tento mechanismus v podstatě přestal platit, a to proto, že finanční trhy byly natolik zality penězi, že tyto jemné mechanismy poškodila víra, že oba segmenty už stále jen porostou, jelikož je tisk peněz bude už stále jen podporovat. Vytáhnout tuto teorii dnes zavání až podezřele velkou racionalitou na to, aby mohla být pravdivá. 

Markéta Šichtářová
je ekonomka

Aktuální vývoj na trzích tak vnímám trochu jinak. Jakkoli si analytici mohou myslet, že akcie jsou již „levné“, a tedy „výhodné k nákupu“, drobní investoři to vidí jinak. Řada investičních, podílových, penzijních fondů vykazuje setrvalou ztrátu; když ne nominálně, tak alespoň reálně. A drobní střadatelé proto svou účast v těchto fondech hromadně vypovídají.

Když mají fondy méně peněz, mají i méně kapitálu na nákup cenných papírů, tedy netlačí na růst cen akcií. Do toho klíčové světové ekonomiky jsou buď v recesi, nebo na hraně recese, nebo balancují kousek nad ní, což není situace, v níž by akciovým společnostem rostly zisky, které by zase mohly nafukovat ceny akcií. A do toho jsou úrokové sazby v eurozóně a v USA na velmi vysokých úrovních a na obou stranách Atlantiku se minimálně uvažuje o tom, že by ještě vzrostly což prodražuje úvěry, což zase prodražuje nákup akcií na úvěr.

Spíš než by tedy nějaký zákeřný faktor (dluhopisy) bránil růstu cen akcií, je to tak, že není na obzoru nic, co by růst akcií motivovalo. Proč kupovat něco, co je drahé, co nenese, co ostatní prodávají a na co v ekonomice ubývají peníze? Jsem tedy dál přesvědčená, že finanční trhy pojedou z vršku delší období.

close info Zdroj: Deník zoom_in

Dalším dějstvím bude stav, kdy firemní sektor začne masověji refinancovat své staré dluhy, u kterých jsou nyní stále ještě fixované nízké úrokové sazby. Vysoké úroky jsou totiž pro mnoho podniků dosud spíš deklaratorní; fakticky podniky i domácnosti stále většinou ještě platí nižší fixované úroky z minulosti. Jakmile ovšem začnou fixace končit, nejen že naroste počet neplatičů mezi domácnostmi i podniky, ale ještě víc zpomalí firemní aktivita.

Přijdou ztráty

V tu chvíli se bankám zhorší současně jak úvěrové portfolio, tak ocenění investičního portfolia obsahující nakoupené cenné papíry. Zejména americké regionální banky, ale nejen ony, tak začnou zaznamenávat značné ztráty z obou typů svých aktivit z poskytování úvěrů i z investování na kapitálovém trhu. Klidný v tu chvíli bude ten, kdo bude mít své úspory buď ve velkých systémových bankách, nebo třeba ve zlatě.

Horké chvíle si naopak zažije ten, kdo se nechal zlákat výhodnou úrokovou nabídkou od malých, zejména amerických bank. 

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.