Minulý týden jsme se dozvěděli, že Energetický regulační úřad chce od ledna výrazně zvednout poplatky za takzvanou regulovanou složku energií. Zní to strašně technicky a ještě nedávno by nad tím většina lidí mávla rukou. Jenže ona „regulovaná složka“, ve které jsou schovány všechny možné poplatky a platby za distribuci energie, tvoří pro běžného zákazníka 40 procent celkové ceny.

close info Zdroj: Deník zoom_in Proč by nás to nešikovné oznámení, které vyvolalo obrovskou vlnu emocí, ale mělo zajímat? Důvody jsou v podstatě tři a všechny tři rozhodnou o tom, jestli budeme dál ekonomicky stagnovat a jestli pořád ještě zůstaneme jedinou zemí EU, která doposud nepřekonala úroveň HDP z doby před pandemií covid-19.

Klacky pod nohama

První důvod souvisí s našimi hlavami poslední rok a půl neustále čteme a slyšíme o tom, jak se všechno zdražuje. A loni byl nárůst řady cen opravdu extrémní. Ale i když už ceny začínají klesat a inflace je už pod sedmi procenty, řada lidí si myslí, že je výrazně vyšší. Takzvaná vnímaná inflace, tedy co si lidé myslí, je okolo 27 procent, tedy čtyřikrát výš, než je realita. A když se lidé bojí vysoké inflace, méně nakupují a ekonomika stagnuje. Velká část našeho nákupního chování je emocionální, a když se bojíme (i když už fakticky nemáme důvod), začínáme výrazně šetřit, i když bychom nemuseli.

Druhý důvod, proč je nápad na výrazné zdražení regulované složky energií nešťastný, je to, že zničí schopnost českých výrobců zlevňovat. Posledních pár měsíců začali čeští výrobci do svých dodavatelských cen konečně promítat nižší ceny energií. Ale ihned po oznámení ERÚ začali vzkazovat, že od ledna naopak ceny porostou. Je to pochopitelné, spousta zejména menších firem stále ještě smazává dluhy z loňského krizového roku třeba menší pekárny si musely loni brát na drahý plyn úvěry, které stále splácejí. Jsme tedy svědkem klasického českého přístupu. Vláda na jednu stranu od ledna sníží DPH na potraviny, a na druhou stranu potraviny zdraží tím, že zvedne potravinářům náklady na výrobu.

Tomáš Prouza 
je prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR

Třetí důvod má dlouhý název konkurenceschopnost. České firmy totiž nefungují ve vzduchoprázdnu, ale konkurují si s firmami v zahraničí. Jenže jak má česká firma konkurovat, když už roky bojuje s nedostatkem zaměstnanců (takže nemůže brát všechny zakázky, které by mohla, protože prostě do výroby nesežene dost lidí), a když je česká podpora restartu a modernizace ekonomiky mnohem menší než v okolních zemích, mimo jiné proto, že stát z Národního plánu obnovy, velké injekce evropských peněz do restartu ekonomiky, zaplácává díry ve státním rozpočtu místo toho, aby podporoval firmy? A teď ještě budou mít české firmy dražší energie než jejich konkurenti z jiných zemí.

Ano, české firmy to nějak zvládnou. Jen budou vyrábět méně, budou mít nižší zisky a budou pomaleji modernizovat. Nebudou také moci příliš rychle zvyšovat mzdy. Takže lidé budou mít pocit, že vydělávají méně a budou dále šetřit. Český stát bude vybírat méně peněz na daních a napnelismus českých veřejných financí bude stále horší. A česká ekonomika poroste mnohem pomaleji než zbytek Evropy. Opravdu je chytré v tak složité době výrazně zdražovat energie a ohrozit tím křehkou českou ekonomiku?

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.