„Ať si kdo chce co chce se říká, dřívější ohňostroje prostě byly lepší.“ Nějak takto většinou začínají komentáře či zamyšlení zastánců tradičních ohňostrojů na přelomu roku ve městech. Vedení měst většinou pod tíhou argumentů jejich odpůrců už nadměrně hlasité a často také smrduté oslavy přelomu roku spojené s ohňostrojem zrušila. Je to jen dobře. Je potřeba, aby zaznělo nahlas, že ohňostroje jsou přežitek, který lze elegantně nahradit jinými formami světelných a ohnivých show, které neublíží zvířatům a nezaneřádí novoroční ovzduší.

Hrůzu způsobují i po domácku vypalované rachejtle a petardy. Co zažívají chovatelé domácích zvířat, ale také útulky, či záchranné stanice v okolí Nymburka, Boleslavi či Poděbrad na Silvestra zhruba od šesti večer do dvou ráno Nového roku, to si zřejmě milovníci dělbuchů představit neumí. Jinak nechápu, proč by něco takového prováděli. Výsledkem je pak třeba k smrti vyděšený pštros, který překonal vysoký plot a několik dnů pobíhal vyplašený poblíž Dobrovice. Utržené prsty amatérského pyrotechnika v Jiřicích. Zdivočelí a ranami petard ohlušení psi schopní uběhnout i několik kilometrů od svého bydliště a páníčka.

Z tohoto ranku jedna událost, k níž si plusové či minusové znaménko doplňte sami. Kolegyně ze severnějšího koutu kraje právě po silvestrovském rámusu objevila bezprizorního yorkšíra. Jala se pátrat po jeho majiteli a po několika dnech skutečně objevila jeho paničku. Ta jí však oznámila, že psa nechce a ať si ho nálezkyně nechá. Pes byl zanedbaný a zjevně potřeboval lásku nové paničky. Ta nakoupila krmení, misku a šampón, a nový člen rodiny s ní už spokojeně lehává večer na gauči u televize.

Pokud by někdo tento příběh považoval za ospravedlnění silvestrovského pyrotechnického šílenství, tak ať si kdo chce co chce říká, měl by se nad sebou zamyslet.