Je to tři roky a pár dnů od chvíle, kdy do Nymburka přijel prezident republiky. Bez fanfár, bez vítání, v autě s tmavými skly. Potají byl propašován zadním vchodem do Obecního domu. Prezident Zeman jako první hlava našeho státu po Listopadové revoluci zavítal na sjezd pohrobků Stalina a Gottwalda, za což sklidil bouři nevole nejen od místních.

Městem tehdy prošel průvod, který provolával řadu hesel. Snad nejčastěji znělo „Miloše do koše!“ nebo „Nejsme ovce!“. Také řada nápaditých transparentů nad hlavami jasně dávala najevo odpor k počínání muže, jehož přerod z demokratického politika ve vyznavače autoritářských a zločineckých režimů tak barvitě popsal ve své knize Rudý Zeman nymburský novinář a publicista Jaroslav Kmenta.

Rudoši a Putin do věčných lovišť. Dobří Miloši odcházejí. Stalinovo Rusko – váš krvavý vzor. Ruský šváb. Ať shnije putinismus – zemanismus! To jsou jen některé z transparentů, které s jejich nosiči dorazily pod okna zasedání KSČM v Kokosu, jak místní důvěrně Obecnímu domu říkají. Je to reminiscence na dobu, kdy budova patřila komunistům a byla logicky překřtěna na Komunistický kostel, zkráceně Kokos.

Silný protest živený hmatatelným pocitem, že nás zase někdo chce prodat bolševickým zrůdám a Rusku byl tehdy spontánní a vztek na prezidenta upřímný a oprávněný. Bohužel se po třech letech nic nezměnilo a atmosféra dubnových dnů z let 2018 a 2021 je prakticky totožná. Možná nyní o něco výbušnější.