V tomto duchu se vyjádřil známý výtvarník a sochař Jaroslav Róna. I když to bylo v rozhovoru s Davidem Vávrou a celé to zaznělo jako bonus k Zavirované besídce Divadla Sklep, bylo patrné, že Róna v danou chvíli nežertuje. Jeho pesimistický náhled na současnou situaci je autentický.

Při hlubším zamyšlení dává jeho pohled na věc smysl. Jenže realita není tak černobílá. Pokud si vybavíme první reakce skupiny lidí kolem kadeřnice Kateřiny Jánské v Nymburce, kterýžto spolek začal okamžitě vyrábět roušky pro nemocnice, nebo konání lidí kolem provozovatele poděbradského Boss baru Petra Malínského, pak jejich prvotní pohnutkou rozhodně nebyl strach o sebe.

Velká část lidí skutečně měla obavu o své zdraví i o blízké a do jisté míry to bylo motorem jejich chování při pomoci v okolí. Ale byli i tací, kteří pomáhali z přesvědčení a zkrátka jen proto, že jsou to dobří lidé.

Není pravdou, že jsme takoví hrdinové a vítězové, jak se nám z obrazovky snaží namluvit část politiků. Stejně tak ovšem nelze prohlásit, že jsme plošně zbabělci maskující dobrodiní za potřebu ochránit sami sebe. Ale užitečně korigující pohled na věc známý sochař rozhodně přinesl.