A to nejen proto, že cirkus zimuje dlouhá léta pár kilometrů za Nymburkem ve Zbožíčku. Právě Nymburk býval testovacím městem pro nově nacvičený program. Na zdejších divácích si ověřoval, že nové nápady a čísla fungují, že na ně lidé reagují.

Dovolím si jednu osobní vzpomínku. Nejsem vášnivým fandou cirkusových šapitó. Jako dítě jsem měl z představení spíše stísněný pocit a všechno mi přišlo vyumělkované, laciné, ušmudlané. Poprvé jsem názor změnil odhadem před deseti lety, kdy mě právě Jaromír Joo a jeho spolupracovníci vzali na reportáž do zákulisí toho, čemu říkal cirkus lásky.

A později, když jsem viděl představení na téma Alenka v říši divů, pochopil jsem, že cirkus může být velmi jemné a poetické umění. Neopakovatelný pocit kouzla a chvění se ve mně rozhostil ve chvíli, kdy jsem viděl plachtící myš snášející se na malém padáku od stropu šapitó bezpečně na zem.

Jaromír Joo svůj názor říkal vždy jasně, bez vytáček. V myslích mnohých však zůstane především jako ten, co strkal tygrům hlavu do tlamy a někdy u nich v noci spal. Zvířata miloval nade vše. „Každé zvíře je v podstatě hodné zvíře. A pokud je zlé, tak je zkaženo lidmi,“ říkal.

Na naše letošní setkání, plánované na 11. února, nedošlo, Jaromír Joo už bojoval v nemocnici svůj poslední boj. Tak si, mistře, užívejte i tam nahoře svůj cirkus lásky.