Tentýž den, kdy glosa vyšla, zazvonil dopoledne můj mobil a na druhém konci zněl velmi rozčilený hlas místostarostův. Reprezentant hnutí Nymburk s klidem měl do klidu hodně daleko. Oznámil, že si zmíněný text přečetl.

„Kdykoliv budete něco potřebovat, můžete se na mě obrátit,“ slyšel jsem pokus o tu nejjízlivější ironii. „To je tak hrozně tendenční,“ nabíral na rozzlobenosti. „Ti, co o vás říkají, že jste debil, mají pravdu,“ vypustil páru nakonec a po šestadvaceti vteřinách monologu zavěsil.

Aniž bych měl šanci říci mu, že na tomto místě se neobjevují zpravodajské články, ale subjektivní komentáře a glosy, které už z povahy takového textu tendenční být musí. Na druhou stranu člověk by čekal, že to místostarosta bude vědět. A také by čekal, že druhý muž nymburské radnice nějakou kritiku s noblesou přečká a nebude reagovat jako hulvát.

Ale prosím. Řadu let se řídím toltéckým pravidlem prezentovaným Jaroslavem Duškem. Zjednodušeně řečeno, to, co si o mě myslí ostatní, je problém ostatních. Nikoliv můj.

Já si naopak o panu místostarostovi nic zlého nemyslím, ba dokonce jej i nadále mám za chytrého a vzdělaného člověka. V rámci adventního času a blížícího se konce roku bych mu chtěl popřát hodně odpočinku a relaxace. A aby s ním v roce 2021 tolik necloumaly emoce.