Mimořádná opatření se nepřijímala, nákaza se nevrátila do nemocnic, ani neuzavřela domy pro seniory. A tak se ti, kterým podvědomé napětí, stres a vyvolávání paniky dělá dobře, pustili na sociálních sítích do pořadatelů kulturních akcí. Organizátoři Přístavní slavnosti byli anonymními vyzvědači tázáni, jak zajistí rozestupy, co budou dělat, když přijde více než tisíc lidí a hledaly se podobné háčky.

V prvních dnech po akci se počty nakažených začaly zmenšovat, respektive nemocných nepřibývalo a dříve infikovaní se uzdravovali. Proto se proroci zlých zítřků obuli v Poděbradech do chystaného Soundtracku a v Nymburce do tradičního posvícení. S pocitem vizionářů a vtipálků zároveň chodí, říkají a píšou heslo: Každý rok holt není v Nymburce posvícení.

Ale ono bude, stejně jako Soundtrack. Přirozená obava o zdraví v době pandemie se dá chápat. Z uvedených projevů ale čiší zlomyslnost, touha po izolaci a napětí. To jim přece nemůže vyjít. Nemělo by.