Nymburský pivovar dostal před pár týdny další ocenění. Tentokrát za silná piva. Kdo z pivních znalců ochutnal Bogana, Něžného Barbara nebo některé další ze speciálů z dílny sládka Bohumila Valenty, potvrdí, že sbírání pohárů za Postřižinské pivo je naprosto zasloužené.

Jeden z pořadatelů soutěže, Josef Vacl, rozvážel ceny přímo po pivovarech. S ředitelem pivovaru Pavlem Benákem, zmíněným sládkem a panem Vaclem jsme se domluvili, že uděláme fotky z předání cen. A tak všichni společně kráčíme jedno všední dopoledne po pivovarském dvoře a po cestě od plnírny sudů přijíždí pick up, z nějž asi sto metrů od nás vyskakuje rozcuchaný chlapík a huláká na sládka: „Bohouši, prosím tě, potřebuju další sudy Májovýho ležáku. Všechno mi to včera vypili, hrozně to všem chutná. Fakt se ti letos ten Májovej ležák poved! Je výbornej!

“Milý Bohouš se spokojeně usmívá, kdyby nějaké měl, chtělo by se říct pod fousy. Popojde si blíž k hulákajícímu chlápkovi a na chvíli se oddělí od naší skupiny. „Chvilku tady počkej. Za pět minut jsem u tebe,“ slyšíme zpovzdálí, když stoupáme po schodech k síni slávy, kde budeme předání cen fotit.

Pan ředitel se na schodišti taky zeširoka usmívá. „To je hrozný, tady je to pořád jako za Hrabala. Hospodský tady lítají po dvoře a pořvávají po sládkovi, že se mu povedlo uvařit pivo,“ rozhodí rukama. Ale rozhodně se za to na nikoho nezlobí.

Večer byl pak i v mé oblíbené hospůdce na čepu Májový ležák. Musím potvrdit slova toho hulákajícího hospodského. Bohouši, letos se ti ten Májovej ležák fakt povedl!