Práce na stavbě druhého kruháku u policejního ředitelství se po výměně stavební firmy znatelně hnuly. Jako obyvatel města a řidič z toho mám radost. Jako novinář to tam občas chodím obhlídnout s foťákem a udělám momentky, jak to aktuálně na stavbě vypadá. Naposledy minulé úterý. Když jsem se chystal blejsknout z Boleslavské třídy (samozřejmě ze silnice mimo stavbu), dal se proti mně do pohybu snad dvoumetrový chlap. „A co vy si nás tady takhle fotíte?“ obořil se na mě se silným východním přízvukem a tváří vyhazovače z nočního klubu.

Podobnou zkušenost mám už ze stavby prvního kruháku i letošního focení na stejném místě, ovšem za časů působení předchozí firmy. Pravda, ti dřívější dělníci neměli takovou postavu. Později doma v teple si vždycky říkám, že se jim hrdě postavím, vypnu hruď a odpovím stejně syrově: „A co je vám do toho? Vy tady máte kopat a do toho, kdo tady fotí na veřejném prostranství, vám nic není.

“Jenže jsem k tomu zatím nikdy nesebral odvahu. Ani tentokrát ne. Pokorně jsem se přiznal novinářskou barvu a že mě zajímá, jak jim to jde od ruky. „Tak to jo, to můžete,“ hlesl smířlivým hlasem, na tváři se mu objevilo cosi jako náznak úsměvu a otočil se čelem vzad.

Ale příště už nikomu nic vysvětlovat nebudu. I kdyby týpek vypadal jako čerstvá americká posila místních basketbalistů!