Už se těším, až o dovolené zase vyrazím do lesa na houby. Loni jsem si z této kratochvíle domů pár hříbků donesl, ale víc si pamatuji, že kromě hub se mnou domů dorazilo také šest klíšťat. Ne najednou. Nebyl jsem parazity obsypaný jako včelí královna rojem svých poddaných. Klíšťata jsem nosil postupně, během celých dvou měsíců letních prázdnin.

Naštěstí mi ti malí prevíti nic neudělali. To jsem si tedy myslel. Jenže pak se mi na nártu objevila červená skvrna s bílým terčem velikosti mexického dolaru. Ano, tušíte správně. To nic od klíšťat byla borelióza. Naštěstí, alespoň v to i dnes doufám, tahle „libůstka“ měla za následek pouze křeče do nohou. Že mají souvislost s infekcí, to jsem samozřejmě nevěděl. Polykal jsem hořčík plnými hrstmi v naději, že další noc prospím bez toho, aby mě budila nesnesitelná bolest do zadních stehenních svalů zakousnuté křeče.

Šéfredaktor Miroslav S. Jilemnický.
GLOSA: Hulákání na pivovarském dvoře

To všechno se událo v koronavirovém roce číslo 1. Do čekáren lékařů moc lidí nechodilo a ani já se tam covidem nehodlal nakazit. Báli se i lékaři a také oni z oka do oka pacoše moc vidět nechtěli. Proto stačila jedna fotka nártu a jako komunikační prostředek MMS zpráva. Mojí lékařce to bylo jasné hned. Nařídila odběr krve. A co myslíte? Měl ho tam!

Pak následovala léčba antibiotiky – a snad úplné vyzdravení. Proto se také už zase těším na houby. A čím že se ochráním před útoky klíšťat? Myslím, že nepovolám klubáka žlutozobého, který od klíšťat pomáhá býložravcům v africké savaně, ale nasadím vlastní a osvědčené zbraně, kvasnice a česnek. O prázdninách si tuhle chemickou nálož můžu dovolit. Vždyť budu mít pracovní schůzku v lese, kde potkám nanejvýš pana Hříbka, Lišku nebo Babku.

No, ale jen pro jistotu, si na nohavice stříknu nějaký ten repelent.