Spěch, stres a potřeba neustále něco dohánět, to všechno přece patří do naší každodenní společnosti. Večery si vyhrazujeme pro další chatování, sledování sociálních sítí a řešení nahromaděných mailů. Na všechno chceme rychle reagovat, pohotově odpovídat a neustále si aktualizujeme přehled o tom, co všechno ještě musíme stihnout. Navíc nás trápí nevyřízené účty a celá řada dalších problémů.

A to nemluvím o běžných restech, které stále odkládáme. Stačí třeba zmínit nepřečtené knížky, časopisy, nezhlédnuté filmy atd. A kdy jsme třeba naposledy zavítali do přírody? Přitom často věnujeme čas záležitostem, které si to vlastně ani nezaslouží. A někdy si přestáváme vážit krásných věcí, kvůli kterým bychom měli žít. Nyní „díky“ infekci a úředním opatřením se uspěchanost a netrpělivost nějak vytratila z našeho každodenního rytmu.

Vlastně přišla doba, ve které se v rámci zmíněného zpomalení můžeme ohlédnout a mnohé postoje přehodnotit. Přicházející dny nám nastavily zrcadlo a ukázaly, jak žijeme. Dokážeme alespoň na chvíli vypnout naše mobily a počítače? Můžeme si konečně najít čas, popovídat si a zavzpomínat? Takové chvíle by přeci měly patřit do našich životů, ale spíš tomu tak nebývá. Radujme se tedy z běžných věcí! Všimněme si, že přišlo jaro a mějme z něho radost!