Konec sezony. Hokejisté prohráli rozhodující mač 1:5

Vrchol hokejové sezony přišel pro fanoušky Nymburka asi o trochu dříve, než čekali. Podle tabulky ze základní skupiny se většina příznivců, ale i hráčů a trenérů těšila na to, že 
v předkole vyřadíme Žďár nad Sázavou a pak začne série na tři vítězné zápasy s věčným rivalem z Kolína. Vyprodané oba zimní stadiony, emoce, vášně, euforický hokej, jaký byl k vidění i den před koncem roku při posledním derby. Ale ouha! Rozhodující pondělní zápas proti Žďáru nabídl domácím gólovou radost pouze v první minutě, a to nestačilo. Přišlo utrpení v ochozech, když se fanoušek dívá, jak se hráči opravdu snaží a ono to tam přes veškerou vůli ne a ne spadnout.

Nicméně v poslední třetině došlo k pro mě trochu nepochopitelné situaci. Na zápas přijelo i několik fanoušků z Kolína, kteří si přijeli obhlédnout svého budoucího soupeře, ať už to bude Nymburk, nebo Žďár. 
V závěru utkání však nepokrytě fandili Žďáru, jakoby si snad vytoužené derby ani nepřáli. Nebo měli strach? Nicméně ve čtvrtek se v prvním utkání čtvrtfinále postavil Kolín doma právě Žďáru. A otevřeně přiznávám, že jsem měl radost, když domácí se Žďárem hned v prvním zápase prohráli 1:2. Nu, vy Kolíňáci, co jste 
v Nymburce fandili Žďáru, máte, co jste chtěli…

Mladík skočil před jedoucí motorák u Hořátve

Sebevražda jedenadvacetiletého mladého muže bude za jakékoliv situace pro jeho okolí jen stěží pochopitelnou záležitostí. Nechci říci, že bychom si na podobné události už zvykli, ale pár případů , kdy si mladík sáhl na život, z poslední doby i v našem regionu bohužel máme. Osobně se mi vybaví dva případy, ve kterých sehrála rozhodující roli nešťastná láska.

Ačkoliv případ mladíka z této středy ještě není uzavřen, velmi pravděpodobně byly jeho pohnutky jiné. Ten den ráno totiž dostal výpověď v práci v hořátevské firmě. Zatím vše nasvědčuje tomu, že právě tato událost ho vedla k procházce do polí a k tomu, že krátce po poledni udělal to, co udělal.
Několik lidí na to reagovalo tak, že to je tou hroznou dobou, ve které žijeme. To si tedy opravdu nemyslím. Výpovědi 
z práce jsou symptomem každé doby a reakce na ně je čistě individuální. Když v naší partě 
v době, kdy jsme byli v podobném věku, někdo dostal výpověď, šli jsme to oslavit. Někdo hned začal shánět jinou práci. Středeční případ je podle mého osobní tragédií. Nikoliv důsledkem doby.