Hlavní nádraží v Praze je ošklivé. Nejen ošklivé. Svou zaostalostí odpovídá tomu, jak jsou proti evropskému standardu zaostalé naše dráhy. Nyní byl představen návrh na přestavbu. Vypadá jako fantasy nebo krajina pohádkové planety. Je to divoké a vzbuzuje vlnu citů, pokud něco takového budoucí budova zmůže.

Zatím převažuje kritika. Říká se tomu Dubaj. Nebo zešílivší truhlářská dílna (stavba totiž bude ze dřeva.) Vynálezci přídomků, které považují za hanlivé, si nevšimli, že jsou vlastně lichotivé. Dubaj má světovou architekturu. A druhý odsudek? Je nádherně surrealistický. A surrealismus Nezvalův či Toyen ku Praze přeci patří. Podobně jako vzepjaté tvary barokních kostelů, které návrh přestavby „Hlaváku“ připomíná.

Martin Komárek
Děti, které nechceme

Rozhodně to stojí za pokus. Hlavní město a nejen to, má moderních krásných budov maličko. Ono, i Česko celé se spokojují s tím, že se z nich stává sice milý, ale přeci jen skanzen minulých staletí. Proti každé odvážné architektonické vizi nestojí jen překážková dráha ke stavebnímu povolení, ale konzervativní veřejné mínění. To reprezentují militantní spolky památkářů, případně zelených. (Ti posledně jmenovaní například nyní účelově brání přesunu brněnského hlavního nádraží.)

Správa železnic nyní zjišťuje, že pražská nádražní krabice je kulturní památka. Pravda, měla si to zjistit dřív. Chápu, že ji to nenapadlo. Brzy se patrně dočkáme doby, kdy ohyzdné betonové kostky bývalých Jednot, které za socialismu vznikaly jako naschvál na historických náměstích, budou památkově chráněné.

Ne, ne, nechci zabíjet debatu. Ať dostanou slovo i odpůrci projektu. Slovní přestřelky k novým věcem patří. Neměli bychom však poslouchat argumenty vedené pouhou zapšklostí: „Fuj, to je divoké. Fuj, to se sem nehodí. To je kulturní památka a přes to vlak nejede. Musíme zachovat charakter staré Prahy“ a podobně. Něco takového by bylo na místě, kdyby někdo chtěl zbořit chrám svatého Mikuláše a místo něj vystavět oceanárium. Pokud však chce povznést nehezké a zastaralé nádraží, měl by být veleben. Praha i Česko potřebují duchaplné moderní stavby, byť o ně vždycky budou spory.