S finským koučem cloumaly emoce, prožíval obrovskou euforii. Byl dojatý. Vždyť hned při své premiéře na lavičce českého týmu na světovém turnaji dosáhl na medaili, na kterou se čekalo deset let. Jalonenovi k tomu stačilo devět týdnů. Pro Fina jde o druhou medaili v roli hlavního kouče po stříbru na finské střídačce v roce 2016.

„Pro celý tým to byla neuvěřitelná cesta. Tahle medaile něco znamená. Česko na ni čekalo deset let, to je opravdu dlouhá doba,“ vykládal dvaašedesátiletý Jalonen, který si užíval i ovace finských fanoušků. „Cítil jsem, že stojí za námi. Bylo to opravdu jedinečné, neskutečně emotivní,“ líčil své dojmy poté, co mu při přebírání bronzové medaile aplaudovala zaplněná Nokia Arena v Tampere. „Jak to jen popsat? Prostě… Tohle zažijete jednou za život.“

Co stálo za medailovým úspěchem? Jalonen nechtěl vyzdvihovat jednotlivce. „Není to jen tom, že dal Pasta hattrick. Dívám se na to v širším měřítku,“ zdůraznil zkušený trenér.

Jalonen byl rád, že tým byl oceněný za tvrdou práci. „Nic nepřijde samo. Musíte do toho dát srdce a tvrdě pracovat. Zasloužili jsme si to. Museli jsme překonat hodně překážek. Viděl jsem obrázek českého hokeje, extraligy.“ 

Do hodnocení turnaje se zatím pouštět nechtěl. „Musím si dát trochu odstup od emocí a nejdřív si trochu odpočinout. Devět týdnů jsem pracoval non-stop.“