Předchozí
1 z 5
Další

Pavla Táboříková: Zahrála jsme si i s Plastic People  

Pavla Táboříková je usměvavá a výřečná mladá dáma původem z Loun. Už nějakou dobu však žije v Nymburce, odkud vyráží na koncerty hned několika hudebních uskupení. Je bubenicí a hrála jedno léto také s kultovními Plastic People of the Universe. Aktuálně bubnuje například v Krausberry, Jasné Páce nebo s Lubošem Pospíšilem.

Do Nymburka mě přivedla samozřejmě původně láska. Chlap. A pak musím říci, že se mi hodně zamlouvá tahle lokalita sama o sobě. Já tvrdím, že mě živí Morava. Většinu koncertů s kapelami, se kterými hraju, máme na Moravě. A Nymburk je v tomhle smyslu naprosto úžasně na trase z Prahy na Moravu. Samozřejmě miluju Louny, ale z tohohle důvodu je být v Nymburce i praktičtější. A jak jsem tu už zůstala, tak jsem tu poznala řadu skvělých lidí a líbí se mi tu.

Do Nymburka mě přivedla samozřejmě původně láska. Chlap. A pak musím říci, že se mi hodně zamlouvá tahle lokalita sama o sobě. Já tvrdím, že mě živí Morava. Většinu koncertů s kapelami, se kterými hraju, máme na Moravě. A Nymburk je v tomhle smyslu naprosZdroj: archiv Pavly Táboříkové

Muzicírovat jsme začala už jako malá s dědečkem. Děda byl nádražák, dělal výpravčího. K tomu byl i učitel hudby a měl vlastní kapelu, uměl rozepsat i noty pro orchestr. Měl dvě dcery, moji maminku a tetu, ovšem ty se mu z hlediska muzikantství „nepovedly“. Začínala jsem na zobcovou flétnu. A právě s dědou to nebylo jen o tom učení not, ale bylo to často opravdu o tom muzicírování. On napsal písničku pro mě, tedy pro flétnu a sám mě ještě doprovodil třeba na kytaru.

Muzicírovat jsme začala už jako malá s dědečkem. Děda byl nádražák, dělal výpravčího. K tomu byl i učitel hudby a měl vlastní kapelu, uměl rozepsat i noty pro orchestr. Měl dvě dcery, moji maminku a tetu, ovšem ty se mu z hlediska muzikantství „nepovedly“Zdroj: archiv Pavly Táboříkové

Děda si písničky i sám vymýšlel. Třeba na zabíjačku složil písničku: Ta naše bááábička, má ráda čuuuuníčka. No a on hrál a já jsem u toho i tancovala. Ale samozřejmě i hudební vzdělání u toho bylo. Jak se říká, že něco musíte znát, kdyby vás o půlnoci probudili, tak to on mi občas skutečně dělal. V noci ťuknul, probudil mě a řekl: tercie od E. A já říkala. 

Děda si písničky i sám vymýšlel. Třeba na zabíjačku složil písničku: Ta naše bááábička, má ráda čuuuuníčka. No a on hrál a já jsem u toho i tancovala. Ale samozřejmě i hudební vzdělání u toho bylo. Jak se říká, že něco musíte znát, kdyby vás o půlnoci proZdroj: archiv Pavly Táboříkové

V patnácti letech jsme založila dívčí skupinu Čajový servis. Nějak jsme nepřemýšlela, jestli jsou pro tenhle účel holky nebo kluci lepší. Ale nějak přirozeně jsem začala shánět další holčiny. Myslela jsem si, že když umím na klavír, že budu hrát na klávesy, něco třeba zpívat. Najednou šup, měly jsme holku na kytaru, zpěvačku, na baskytaru hrála moje sestra. Já chtěla za ty klávesy, ale neměly jsme bubenici. Tak abychom mohly začít hrát, tak jsem si za to sedla. Před první zkouškou jsem měla jen hodinové školení, kdy mě kamarád naučil základní rytmus. No a vidíte, sedím za tím dodneška. 

V patnácti letech jsme založila dívčí skupinu čajový servis. Nějak jsme nepřemýšlela, jestli jsou pro tenhle účel holky nebo kluci lepší. Ale nějak přirozeně jsem začala shánět další holčiny. Myslela jsem si, že když umím na klavír, že budu hrát na klávesZdroj: archiv Pavly Táboříkové

V mládí jsem si zahrála i pár koncertů s legendárními The Plastic People od the Universe. Pro mě Plastici tehdy byli hudební guru, byla jsem mladá žába. Volal mi kamarád Lábus, jestli může dát můj telefon jejich manažerovi. Pak už to šlo rychle. První koncert, který jsme odehráli, byl asi nejlepší. Ten proběhl bez jakékoliv zkoušky a spoléhalo se na to, že já ty písničky znám. Jenže v té době já byla pozadu. Oni už hráli repertoár ze tří posledních desek, které já pořádně neznala. Takže při tom prvním koncertu mi udali tempo, já začala hrát a nevěděla jsem, co se bude dít. Kapela to měla opačně, ta zas nevěděla, co budu hrát já. Nicméně všechno to dopadlo dobře. Na další koncerty už jsem se připravila, celkem byly myslím čtyři.

V mládí jsem si zahrála i pár koncertů s legendárními The Plastic People od the Universe. Pro mě Plastici tehdy byli hudební guru, byla jsem mladá žába. Volal mi kamarád Lábus, jestli může dát můj telefon jejich manažerovi. Pak už to šlo rychle. První konZdroj: Deník / Miroslav Jilemnický