Předchozí
1 z 5
Další

Potlesk pro Rusalku

Vyučený kuchař kdysi vlastnil divadlo, se kterým objížděl svět. Dnes vlastní největší sbírku žvýkačkových obalů na světě. Přes 130 000 kusů shromažďuje Vladislav již několik desítek let, a to ze všech koutů světa. Je vedoucím sekce v Klubu sběratelů kurioZdroj: Deník / Karolína Marvánková

Vladislav je vyučený kuchař, ale prošel si řadou profesí. Vařil, byl majitelem samoobsluhy a také loutkového divadla ELF. „S ním jsme hráli Dvořákovu Rusalku v marionetách. Účinkovali jsme v Divadle Komedie, U Hasičů, v Německu, Francii i v Jersey na festivalu vážné hudby. Před námi tam hrál Berlínský symfonický orchestr,“ vzpomíná. „Sama Rusalka byla v pěti provedeních na šestnácti šňůrách, princ byl ve dvou. Toho vodil Martin Klásek. Dohromady jsme měli skoro třicet loutek, které byly až metr vysoké. A díky speciálním konstrukcím, mohly loutky chodit dopředu i dozadu.“ Celé představení bylo doplněné o 280 světelných změn na 40 reflektorech. I díky tomu si zasloužili desetiminutový potlesk ve stoje. „Předtím jsem dělal 15 let kuchaře na jídelních vozech. Nebyl jsem komunista, takže jsem nemohl jezdit do Mnichova, Frankfurtu nebo Curychu, ale za to jsem jezdil do Bulharska nebo Rumunska. Tenkrát to bylo dobré, vlaky byly oproti letadlům skoro zadarmo. Dnes už je to obráceně.“

Naše Mici žvýká Ricy

Vyučený kuchař kdysi vlastnil divadlo, se kterým objížděl svět. Dnes vlastní největší sbírku žvýkačkových obalů na světě. Přes 130 000 kusů shromažďuje Vladislav již několik desítek let, a to ze všech koutů světa. Je vedoucím sekce v Klubu sběratelů kurioZdroj: Deník / Karolína Marvánková

Sbírání je ve Vladislavově rodině tradicí. „Můj děda i otec sbírali známky“. Ty i on sám sbíral, když byl ještě dítě, později přešel na pivní tácky. Ty poté vyměnil za obaly. „Žvýkačkové obaly jsem začal sbírat v roce 1966, kdy se k nám začaly dovážet žvýkačky s obrázky kačera Donalda z Holandska. V té době je sbíraly všechny děti ve škole. Já od toho přešel ke sbírání plátkových obalů.“ Záliba ve shromažďování vydržela Vladislavovy až do dospělosti. „Po dvaceti letech, v roce 1988, jsem na chalupě našel svou starou sbírku. Navázal jsme tedy na ní a začal jsem sbírat profesionálně.“ Dnes vlastní největší kolekci žvýkačkových obalů, tvoří ji přes 130 000 kousků. „Za nejcennější předmět se z peněžní stránky nedá označit žádný kus. Ale pro mě osobně je nejcennější obal od Ricy.“ Což je značka žvýkaček, o kterých je i zmínka v Pražských povídkách od Egona Erwina Kische. Na stránkách knihy zmiňuje jistý popěvek z kabaretů „Naše Mici žvejká Ricy“. „Tyhle žvýkačky se zde začaly vyrábět za Rakouska-Uherska v roce 1902. U nás v Česku je jen pět dochovaných obalů. Původně se vyrábělo osm příchutí, dnes jsou mezi největšími sběrateli v republice dochovány tři.“

Zloděj v Barceloně

Vyučený kuchař kdysi vlastnil divadlo, se kterým objížděl svět. Dnes vlastní největší sbírku žvýkačkových obalů na světě. Přes 130 000 kusů shromažďuje Vladislav již několik desítek let, a to ze všech koutů světa. Je vedoucím sekce v Klubu sběratelů kurioZdroj: Deník / VLP Externista

„Hodně sběratelů je v Americe. Tam lidé sbírají hlavně sportovní kartičky – basebalové nebo fotbalové. Nebo třeba kartičky ze seriálů, záleží, jak jsou staré a vzácné, klidně se tam může prodat jedna až za 300 000 dolarů. Ale Češi jsou národem sběratelů. Nejvíce se u nás sbírají známky, mince, obrazy, starožitnosti. Žvýkačkové obaly jsou docela rarita, vím, že se sbírají ještě na Slovensku nebo v Rusku. Žvýkačka tady byla nedostatkovým materiál, takže když je tu někdo měl, logicky si ty obaly nechával. To samé v Rusku, tam se taky nevyráběly. Ale oni měli spoustu námořníků, kteří jezdili po celém světe. Nehledě na to, že naproti Vladivostoku je Japonsko, kam ruští námořníci často jezdili.“ V ostatních zemích není tento trend tak rozšířený, Vladislav se nikdy nesetkal s někým z Německa nebo třeba z Itálie, kdo by sbíral to, co on. Jednou se mu už dokonce stalo, že ho v Barceloně v supermarketu zadržela ostraha. „Na kamerách si všimli, že si mezi regály něco strkám do tašky. Když jsem vytáhl prázdné krabice od žvýkaček, vůbec to nemohli pochopit.“

Sbírá i na dovolené

Vyučený kuchař kdysi vlastnil divadlo, se kterým objížděl svět. Dnes vlastní největší sbírku žvýkačkových obalů na světě. Přes 130 000 kusů shromažďuje Vladislav již několik desítek let, a to ze všech koutů světa. Je vedoucím sekce v Klubu sběratelů kurioZdroj: Deník / VLP Externista

Od roku 1968, v době, kdy sbíral hlavně pivní tácky, byl členem Klubu sběratelů kuriozit. Znovu se pak do něj přihlásil, když začal sbírat žvýkačkové obaly na profesionální úrovni. „Klub pořádá výměnné burzy mezi sběrateli, ale poněvadž je dnes poměrně drahá doprava, skoro nikdo už na ně nejezdí. Mladí sběratelé kupují a prodávají přes internet, takže situace, kdy by se, jako dřív, sešli a pár věcí si povyměňovali, už neexistuje. Doba se mění.“ Dříve si korespondoval se sběrateli z celého světa, dnes i Vladislav hledá hlavně na internetu. I tak se ale na každé ze svých dovolených snaží získat nový kousek do sbírky. Na jedné z dovolených v Barceloně se setkal s obchodním ředitelem firmy ústní hygieny. „Jenže žvýkačky v té době už firma nevyráběla, takže ani v kanceláři už nic neměl. Nicméně přislíbil, že se podívá v zavřeném závodě.“ Ještě, než se stihl vrátit do Čech, na recepci do hotelu přijel kurýr s balíkem. Do Prahy za ním poté doputoval další. „Pan ředitel objevil ve skladu poslední krabice a poslal mi je. Udělal mi tím velkou radost.“

Patnáct let práce

Vyučený kuchař kdysi vlastnil divadlo, se kterým objížděl svět. Dnes vlastní největší sbírku žvýkačkových obalů na světě. Přes 130 000 kusů shromažďuje Vladislav již několik desítek let, a to ze všech koutů světa. Je vedoucím sekce v Klubu sběratelů kurioZdroj: Deník / Karolína Marvánková

Rozšiřování sbírky ho stále baví. „Loni jsem sehnal obaly od prvorepublikové firmy Dimo, která vyráběla žvýkačky přímo pro Baťovy továrny, nikde jinde je neprodávala. Což je zajímavé, protože jsme za celou mou sběratelskou kariéru netušil, že něco takového existuje.“ Větší plány s ní ale zatím nemá. „Manželka se v tom nevyzná, dcery se o sbírání nezajímají a vnoučata jsou na to ještě malá.“ Dnes ho můžete nejvíc potkat na Žižkově v Kapslovně, Riegrových sadech nebo ve Třešňovce při venčení čtyřnohého parťáka. A pokud se zrovna neprochází v ulicích Prahy, věnuje se svému koníčku na sto procent. „S kamarádem Jiřím Kubou děláme katalog plátkových obalů, který má víc než 15 000 stran. Jsou v něm samozřejmě rozděleny podle světadílů, zemí, firem a sérií. Děláme na tom skoro 15 let. Prodat se to nedá, zaplatit se ta práce taky nedá. Ale Van Gogh maloval a taky za to skoro nic nedostal,“ směje se.