Určité předurčení mé příjmení nabízí, říká kuchař Jakub Vomáčka
Vyrůstal jsem v Českém Brodě, ale dost času jsem trávil u dědy v Tismicích. Když jsem opouštěl rodné hnízdo, přestěhoval jsme se do Prahy, ale po narození dětí jsem se chtěli vrátit zpět ke kořenům. A tak teď žiji i s rodinou v Poříčanech. Mezi mé koníčky patří už od dětství sport, hlavně fotbal. Jednou za čas si zajedu na turnaj v pokeru. Samozřejmě mě baví vaření a gastronomie celkem.
Zdroj: Deník / Jana Martinková
Už od věku malého kluka jsem věděl, že budu kuchařem. Ze začátku jsme vařil s mámou a tátou, který je také kuchař. Když jsem se rozhodoval, kam na střední školu, volba byla jasná. Nastoupil jsme na střední školu hotelnictví a gastronomie do oboru kuchař, číšník. Jako dospělý jsem se na školu nejednou vrátil i jako odborný poradce.
Zdroj: Deník / Jana Martinková
Nevím, jestli může mé příjmení nějak souviset s mým povoláním, ale dá se říci, že určitě předurčení to nabízí. Začínal jsem v hotelu Diplomat, poté jsem se přesunul více do centra, do hotelu Leonardo. Tam jsem začínal jako kuchař a postupně se vypracoval na pozici Executive Chef. Po letech podnik převzal nový majitel a já šel sbírat další zkušenosti dále, tentokrát do restaurací. Momentálně pracuji v restauraci Pod Juliskou.
Zdroj: Deník / Jana Martinková
Můj hodně vzdálený sen je vlastní restaurace. Nejoblíbenější jídlo snad ani neumím definovat, rád jím a ochutnávám nové kombinace a chutě. Stejně tak nepohrdnu klasickou českou kuchyní. Mezi moje oblíbené činnosti patří hlavně letní grilování s rodinou a přáteli, ať už kvůli jídlu, tak i díky lidem a skvělé atmosféře.
Zdroj: Deník / Jana Martinková