Pavel Dovičín: Jednou jsem vyběhl, abych vyhecoval bráchu

Básnění přišlo tak nějak samo. Občas mě prostě napadne nějaký ten verš, a už to jede. Než bys řekl švec, básnička je na světě. Mé literární výtvory se mi hromadí v šuplíku, uvidíme, co z toho časem vzejde.

Zdroj: Deník/Michal Bílek

Působil jsem v rockové skupině Perry Scopp, ještě spolu s Filipem Teperem a Vláďou Šolcem. S klukama z hardrockové kapely Zlatej čaj jsem si občas zabrnkal, když jejich basák nemohl na zkoušku.

Zdroj: Deník/Michal Bílek

Dlouholetý poeticko – hudební pořad Zrcadlení duší založili pánové Miky Mejstřík a Aleš Misař, já jsem se připojil někdy při třetím pokračování. Časem jsem začal s Mikym pracovat na dramaturgii, a to mi vydrželo asi osm let. Dnes už Zrcadlení bohužel neexistuje. S Mikym se známe asi patnáct let díky Zrcadlení duší a kultuře celkově, jeho předlistopadová minulost jde mimo mě.

Zdroj: Deník/Michal Bílek

S tím běháním je to tak. Brácha si před lety blbě zlomil nohu a po vyléčení vyhrožoval, že začne běhat. Když ale jenom vyhrožoval, tak jsem jednou vyběhl, abych ho vyhecoval. Závody jako třeba Nymburský půlmaraton nebo seriál Runtour přišly tak nějak samovolně. 

Zdroj: Deník/Michal Bílek

Jsem milovník dobrého piva. Nemyslím si, že naše Postřižinské nějak pokulhává za ostatními, já ho mám velice rád. Problém bude asi spíš v tom, že spousta hospodských se o to pivo neumí postarat a správně ho ošetřit. Ale třeba v Kovanicích v hospůdce U křížku mi chutná velice.

Zdroj: Deník/Michal Bílek

Snů a cílů mám do budoucna několik, těžko říct, který má prioritu. Jestli poezie, nebo nějaký maratón. Hlavní je být zdravý. A to se zatím tak nějak daří. 

Zdroj: Deník/Michal Bílek