Předchozí
1 z 8
Další

Michaela Knapová: Aby se mi splnil sen, musel padnout režim

Narodila jsem se v Městci Králové (1970), kde jsem několik let žila a chodila do školy. V roce 1981 jsme se přestěhovali do Nymburka na sídliště. Další vzdělání není podstatné, i když já ráda studovala, četla, byla jsem hodně zvědavá, bavilo mě pracovat s dětmi. Několik let jsem pracovala ve školství, ale jakmile to šlo, vycestovala jsem do Itálie, kde jsem fungovala jako au-pair.

Michaela Knapová.Zdroj: Deník / Lukáš Trejbal

V roce 2012 přišel čas na změnu a já se vrátila do Nymburka. Hledala jsem práci. A protože jsem tou dobou i pronajímala byt přes jednu realitku, při jedné návštěvě v jejich kanceláři slovo dalo slovo a já začala pracovat jako realitní makléřka. Takže původně spokojená klientka, a od té doby dodnes také spokojená makléřka.

Michaela Knapová.Zdroj: Deník / Michal Bílek

V Nymburce existuje nesmrtelný klub TJ Sokol Drahelice. Fotbal mě provází od dětství. Táta hrál za Městec Králové. Hodně času jsme trávili na zápasech. Takže se to stalo vlastně tak nějak mimochodem. Fotila jsem zápasy, fotky dávala na stránky klubu. Vždycky jsem byla tak nějak fotografka a nástěnkářka (smích).

Michaela Knapová.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Chodecké závody pro mě byla vlastně velká náhoda. Nějakou dobu jsem pracovala jako vychovatelka a recepční na hotelovce a v hotelu Junior v Poděbradech. Jelikož jsem pomáhala i s organizací ubytování, naskytla se potřeba sehnat někoho, kdo umí italsky. Seznámila jsem se s hlavními organizátory a každý rok poté pomáhala přímo organizačnímu týmu.

Michaela Knapová.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Itálie je moje oblíbená země. Vždycky jsem chtěla vidět na vlastní oči nesmrtelné město Řím. Byl to sen, který jsem měla už jako malá holka. Vypadalo to, že nesplnitelný. Proto, aby se mi splnil, se muselo změnit celé zřízení mé rodné země. Stalo se, a já využila hned první příležitosti, a vycestovala na dlouhou dobu. Italsky jsem se naučila myslet za tři měsíce a stejně tak i mluvit.

Michaela Knapová.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Na tábory jsem jezdila už jako dítě. Pak jako praktikantka, vedoucí, sporťačka, zdravotnice. Prostě co bylo zrovna potřeba. Nejvíc mě bavilo měsíce dopředu vymýšlet celotáborovou hru, dramaturgii, soutěže, dílčí hry, systém bodování. Nakonec vyhráli všichni, všichni našli svůj menší či větší poklad, přátele, kamarády. Vždy jsem byla součástí skvělého týmu.

Michaela Knapová.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Přesídlení do Poděbrad se vlastně tak trochu i týká táborů. Na jednom táboře, spoustu let zpátky, jsem potkala svého přítele. Dlouhá léta jsme se neviděli, každý měl jinou životní linku k naplnění, ale po třiadvaceti letech jsme se náhodou potkali přes mou práci v realitách, a zamilovali se do sebe. Po pár měsících jsme se sestěhovali. Poděbrady byly a jsou výborná volba.

Michaela Knapová.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Jsem optimistka. Pokud něco dobře neskončilo, ještě to není konec. Věřím v dobré konce. Svůj život jsem si udělala pestrý. Je toho hodně, co bych mohla vyprávět. Asi to jednou sepíšu jako povídky do kapsy (smích).

Michaela Knapová.Zdroj: archiv Michaely Knapové