Martin Šípek: ocenění jsem převzal z rukou britské princezny Anny

V mém životě převažuje divadlo, díky němuž jsem se seznámil i s mou současnou přítelkyní. Chtěl jsem dělat pomáhací povolání, ale nepodařilo se mi uzavřít bakalářské studium v oboru fyzioterapie na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Hudba a divadlo mě provází od dětství až do dnes. Narodil jsem se 25. října 1988 v Městci Králové, vyrůstal v Odřepsích a na základní školu jsem chodil do Libice nad Cidlinou. Z páté třídy jsem přestoupil na Gymnázium Jiřího z Poděbrad. Při vysokoškolském studiu jsem pracoval jako asistent fyzioterapeuta na Speciální základní škole Poděbrady.

Zdroj: Zdeněk Suchánek

Od patnácti let jsem se profiloval do sociální sféry, k čemuž mě inspirovala i moje maminka, která se věnuje speciální pedagogice v poděbradské škole. Pomáhal jsem v nymburském Centru pro všechny, kde jsem dělal asistenta na táborech pro hendikepované děti. Můj vztah ke kultuře mě v roce 2015 dovedl k práci v Městském kulturním centru Poděbrady, kde jsem měl na starost dramaturgii a chod divadla a městské akce včetně administrativy. Tam jsem se seznámil s majitelem poděbradské pobočky Muzea filmových legend a odešel do Kroměříže, kde jsme založili novou pobočku.

Zdroj: archiv Martina Šípka

S příchodem na gymnázium jsem začal s divadlem na dramatickém kroužku Jany Pospíšilové v Domě dětí a mládeže Symfonie Poděbrady. S pohádkovou hrou o třech princích jsem se poprvé ocitl na pódiu poděbradského Divadla Na Kovárně jako princ Adalbert, zdatný kutil. Tam si mě všiml režisér a dramatik Ladislav Langr. Vybral si nás pár do projektu Fanfán Tulipán, kde jsem měl možnost se hned učit od velkých herců jako je Otakar Brousek mladší. A už jsem zůstal v Divadelním spolku Jiří. Aktuálně hraji Radúze v pohádce pro dospělé a celkem jsem už hrál asi v desítce divadelních her a projektů.

Zdroj: archiv DS Jiří

Individuální ocenění jsem získal za postavu Káje ve Sněhové královně na festivalu Pohádkový mlejnek ve Žďáru nad Sázavou. Vloni za Radúze na festivalu Léto s divadlem Na Krupce, kde získala hra Ladislava Langra několik ocenění. Sedm let jsem hrál knížete Alexadra Thurn Taxise v kostýmových prohlídkách na zámku Loučeň. S Pěveckým sborem a Orchestrem Gymnázia Jiřího z Poděbrad jsem zpíval nejdále v Petrohradu a ve Švýcarsku pro českou menšinu. Hrál jsem osm let na Základní umělecké škole na pozoun, po vzoru strejdy, přestože jsem chtěl původně hrát na klavír po vzoru maminky, a složili jsme Dixieland, s nímž jsme se umístili na druhém místě v celorepublikové přehlídce.

Zdroj: archiv DS Jiří Poděbrady

Zábavnou část mého života propojenou s ostatními tvoří činnost vedoucího na letních táborech. Začal jsem jezdit s kytarovým táborem Karla Macháčka jako účastník, když jsem hrál na kytaru. Následovaly v patnácti letech letní tábory Orlice a se stejnými lidmi pak pro DDM Symfonie Poděbrady jsme jezdili na Červený Hrádek a Zhořec. Začínali jsme s kapacitou čtyřicet dětí a dnes nám nestačí kapacita sto deset. Aktuálně už nejezdím jako oddílový vedoucí, ale programový vedoucí. Letošní táborové téma je Cesta Zaklínače. Dělali jsme Harryho Pottera nebo Indiana Jonese. Když mám volnou chvíli, hraju volejbal. Ten vlastně doplňuje mé všestranné zájmy, za něž jsem získal zlatou Cenu vévody z Edingburghu z rukou britské princezny Anny v českém Senátu v Praze.

Zdroj: DDM Symfonie Poděbrady