Předchozí
1 z 6
Další

Lenka Havlíčková: z klasiky jsem přešla na skáčkovou druhou dobu

Kdo se narodil do Poděbrad, těžko je opouští. Vidím to i na svých spolužácích ze Základní školy Václava Havla a Gymnázia Jiřího z Poděbrad, kteří se po škole rozprchli po světě a dnes se sem mnozí vrací, protože Poděbrady jsou krásné místo pro život. Já zde žiji od roku 1984, tedy od narození. Jen jsem si na šest let odskočila do Hradce Králové vystudovat farmacii, které se aktuálně věnuji - po rodičovské se dvěma dcerami – v poděbradské lékárně. I přes více aktivit pro mě je rodina na prvním místě. Relaxuji při chůzi, dobré kávě nebo cvičením pilates, pokud to jde, jezdíme s rodinou na výlety.

Lenka Havlíčková.Zdroj: Deník / Olga Vendlová

Od dětství jsem chodila na schůzky a jezdila na tábory poděbradských skautů. Od svých patnácti let jsem sama vedoucí. Aktuálně vedu spolu s Martinou Běhalíkovou a Gabrielou Víšovou světlušky a vlčata ve věku od 6 do 11 let a sotva vyhovíme všem zájemcům. Baví mě připravovat hry a program pro děti, považuji za smysluplné předávat jim znalosti a zkušenosti. Vytáhnout je od obrazovek a učit je trávit čas v přírodě, aby si k ní vytvořili vztah. Vedeme je také k ekologii, třídění odpadů a šetření vodou. V oddílu máme děti různého věku, které si umí pomáhat, vytváří si vztahy, což je důležitá prevence proti šikaně. A právě věkově namíchané kolektivy se třeba z mateřských škol bohužel vytrácí.

Lenka Havlíčková na oslavách 100 let skautingu v Poděbradech.Zdroj: Deník / Olga Vendlová

Letos jsem připravila celotáborovou hru na téma Stroj času. Upřímně si nedokážu představit léto bez tábora. Dva týdny v jiné realitě, v lese, s partou přátel, bez domácích povinností. Zažijeme tam mnoho silných okamžiků. Děti, které se znají z oddílů, prohloubí vztahy a vznikají přátelství na celý život, což vím z vlastní zkušenosti. Pořádáme také Tříkrálovou sbírku.

Lenka Havlíčková s dcerou Majdou.Zdroj: Filip Havlíček

K lékárenství mě přivedla maminka, která se tomuto oboru věnuje celý život. Chtěla jsem pomáhat lidem a farmacie nakonec zvítězila nad lékařstvím. Je to taková čistá práce, komunikace s pacienty mě baví. Ale jsem momentálně zklamaná, jak se farmaceutická péče vytrácí. Malé lékárny zanikají a na jejich místo nastupují velké řetězce. Místo poskytování odborné péče se hledí více na finance, na negativní a pozitivní listy a ne na přání pacienta… S elektronizací receptů nám také dost přibyla administrativa, daleko více hledíme do počítače a musíme se soustředit na mnoho úkonů. Bohužel v takové době žijeme a musíme se s tím naučit pracovat. Na práci v lékárně jsem ale nezanevřela.

Lenka Havlíčková v práci v lékárně za doby koronaviru.Zdroj: Lenka Havlíčková

Mou další rodinou je již přes deset let kapela Flat Fly. Spoluzakládajícím členem je můj manžel Filip (baskytara), který mě tenkrát pozval, abych jim jen pomohla s akordy do písničky. Já do té doby hrála klasiku na klavír a nechápala jsem, co to je, hrát na druhou dobu. Po první zkoušce jsem s nimi zůstala a jsem moc ráda. S manželem trávíme čas spolu a odpočineme si od rodičovských povinností. Koncertujeme dvakrát až třikrát do měsíce, vydali jsme alba Lázeňský Dýchánek a Pod Peřinou. Velký dík patří našim rodičům, bez jejichž pomoci s hlídáním by to nešlo. Přes léto jsme měli krásné koncerty v Mělníku nebo Nymburce a 12. září hrajeme v Bylanech u Kutné Hory.

Lenka Havlíčková (uprosořed) s kapelou Flat Fly před poděbradským zámkem.Zdroj: Deník / Olga Vendlová

Aktuální píseň Podzimní, ke které jsem napsala text, je k poslechu na Spotify. Hudba mě provází celým životem. Na místní Základní umělecké škole jsem absolvovala dva cykly hry na klavír u paní učitelky Marie Dobiášové. Doprovázela jsem pěvecký sbor Kvítek při Základní škole Václava Havla, zpívala jsem v pěveckém sboru Gymnázia Jiřího z Poděbrad. S hraním v kapele už nezbývá na nic dalšího čas. Ale hraní na Štědrý den v kostele nevynechám nikdy. Až v kapele mě částečně opustila tréma, kterou jsem trpěla při všech koncertech v hudebce. Z klasiky jsem přešla na skáčko - rytmus na druhou dobu. Mé výtvarné dovednosti jsem naposledy použila ve studentském časopisu Nauzea, kde jsem ilustrovala články. Momentálně kreslím hlavně princezny a mořské panny, po kterých je doma poptávka. A také dětem na obličej při oslavách.

Lenka Havlíčková za svým nástrojem před koncertem.Zdroj: Filip Havlíček