Předchozí
1 z 6
Další

Hana Šuková: po koncertu cítím euforii podobné té po porodu, než přijde únava

Narodila jsem se v Městci Králové jako Hana Bulíčková a své dětství jsem prožila v Kluku. Ve svých pětatřiceti letech stále žiji s rodinou v Poděbradech, a i když denně dojíždím do Prahy, jinde bych bydlet nechtěla. Chodila jsem na místní Základní školu Na Valech (dnes Václava Havla) a zároveň do Základní umělecké školy na zpěv a zobcovou flétnu, a poté jsem hrála na lesní roh. Po základní škole jsem byla šest let na Pražské konzervatoři a po absolutoriu jsem odjela studovat do Berlína na Universität der Künste. Na Pražské konzervatoři i v Berlíně jsem studovala svůj hlavní obor lesní roh (hornu). Vrátila jsem se po čtyřech letech s diplomem, u nás uznaným jako bakalářský, a začala jako mnoho hudebníků hrát takzvaně na volné noze. Kontakty v Berlíně a pak také v Čechách mi umožnily koncerty s velkými orchestry jako Deutsches Kammerorchester, Berliner Symfoniker, Pražská komorní filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu a také jsem si zahrála v menších komorních souborech např. ve PhilHarmonia Octetu.

Hana Šuková se svou hornou.Zdroj: Deník / Olga Vendlová

Během svých studií, a i po nich, jsem absolvovala spoustu konkurzů do různých orchestrů . Několik jsem jich také vyhrála, například do Orchestru mladých Evropské unie (EUYO), se kterým jsem se podívala po Evropě a do Japonska, Jižní Korey a do Číny, kde právě probíhaly letní Olympijské hry (Beijing 2008). Po rodičovské jsem začala učit lesní roh na Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy a rok poté jsem vyhrála konkurz do Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, čímž jsem získala stálou a pro mě vysněnou práci.

Hana Šuková se svou hornou.Zdroj: Deník / Olga Vendlová

Jsme hudební rodina, s manželem máme syna a dceru. Manžel vyrábí španělské koncertní kytary a na kytaru hraje. Syn Kryštof chodí do ZUŠky na zobcovou flétnu, ale zajímá ho asi více kytara, takže by mohl převzít tatínkovu dílnu, k jeho velké radosti. V osmi letech už vnímá také to množství dřiny a úsilí, které za prací profesionálního hudebníka je a nevím, jestli ho to neodradí. Hru na flétnu učí syna v hudebce pan učitel Prokeš, který učil také mě. Dcera Sofinka krásně zpívá. Má silný hlas už od miminka. Děti mají hudební sluch a čistě intonují. Já jsem chodila na soukromé hodiny zpěvu a také jsem zpívala ve sborech, několik let i v Kühnově smíšeném sboru a v Poděbradském sboru Mamáter.

Hana Šuková se svou hornou.Zdroj: Deník / Olga Vendlová

Můj pracovní den hornistky se skládá z cvičení na nástroj, zkoušky s orchestrem FOK v Obecním domě, případně koncertu. Do toho ještě učím lesní roh na Hudebním gymnáziu. Ideálně bych měla cvičit na hornu tři hodiny denně, k čemuž se s dětmi snažím přiblížit. Když mám před sebou těžký koncert, čtrnáct dní opravdu poctivě cvičím. Klid na cvičení většinou najdu doma v ložnici. Ale je pravda, že mé děti jsou na hudbu zvyklé. Na hornu jsem cvičila každý den i po celou dobu mé mateřské dovolené.

Hana Šuková se svou hornou.Zdroj: Deník / Olga Vendlová

Na jaře jsme s FOKem začali zkoušet Tragickou symfonii Gustava Mahlera. Když nás ze dne na den zavřeli kvůli pandemii s tím, že neví, co bude dál. Následoval jen koncert na Pražském jaru, který odehráli bez dechových nástrojů (hrát s rouškami je pro dechaře velmi nepříjemné). Před létem jsme zahráli fanfáry ke znovuotevření Obecního domu a pak jsme se “na rozloučenou” sešli na závěrečném koncertě sezony s naším šéfdirigentem Pietari Inkinenem a byl konec sezony. Koncert na konci léta ve Valdštejnské zahradě, který bývá pro veřejnost zdarma, jsme letos hráli bez publika, byl streamovaný. Což není ono, publikum a potlesk mi chyběly.

Hana Šuková (vlevo) s kolegy.Zdroj: archiv Hany Šukové

V orchestru jsme velký kolektiv kolem sta lidí. Více se bavíme třeba na zájezdech, ale také po koncertě zajdeme na pivo. I když já už teď často spěchám za dětmi. Jsem šťastná, že v orchestru FOK můžu hrát, tato práce mě pořád baví. Také se zde najdou hlasy typu „Co na nás zase dirigent vymyslí“, ale ty já nesdílím, nechápu je. Prošla jsem mnoha konkurzy a této práce si moc vážím. Také jezdím z práce unavená, ale po koncertě i den dva přetrvá nejprve velká euforie, podobná té po porodu. Potom na mne padne únava. Relaxuji sportem, plavu, běhám, cvičím jógu a s rodinou jezdíme na kolech, která k Polabí patří.

Hana Šuková se svou hornou.Zdroj: Deník / Olga Vendlová