Farář Jaroslav Krajl: Zapochyboval jsem, jestli mě má Pánbůh rád
Narodil jsem se 19. dubna 1972 v Brandýse nad Labem. Gymnázium jsem absolvoval v Praze Libni, rok strávil na Matematicko – fyzikální fakultě. Následovala Katolická teologická fakulta v Praze ukončená v roce 1998. Nadcházející rok jsem strávil ještě na vojně.
Zdroj: Lukáš Trejbal
V letech 1999 až 2000 jsem působil jako jáhen v Praze ve Stodůlkách, 2000 až 2002 jako kaplan ve Vlašimi. Od roku 2002 do srpna 2012 působil jako farář v Praze Kunraticích. Od září 2012 sloužím Bohu v Římskokatolické farnosti Nymburce. Jmenovací dekret na faráře v Nymburce mám na sedm let. Dovolenou trávím chozením po kopcích, rád se projdu podle Labe, občas píšu básně.
Zdroj: Deník / Miroslav Jilemnický
V Nymburce jsem se ocitl už v dřívější době, když tady na faře byl páter Miloslav Kněz. Několikrát jsem ho tady navštívil. A jednou jsme tu také měli ministrantský tábor. Takže už jsem tady asi 14 dní strávil předtím.
Zdroj: Deník / Miroslav Jilemnický
Můj oblíbený film je Život je krásný od Roberta Benigniho. Také jsem v jednom dotazníku uvedl, že bych chtěl napsat filmový scénář. Ten film by měl být víceméně o životě kněze, protože mám pocit, že drtivá většina filmů, ve kterých se kněz nějak mihne, tak tam vystupuje jako chudák nebo má nějaké problémy. Zkrátka mi přijde, že je to vždycky nějak mimo. Asi nejlepší roli měl kněz ve filmu Je třeba zabít Sekala.
Zdroj: Milena Jínová
Já jsem vyrůstal ve věřící rodině. Můj táta v době, kdy jsem začal brát rozum, tak někdy kolem sedmi let, začal aktivně praktikovat víru. To byl jeden takový předpoklad k počátku mé víry. To, kdy k tomu člověk tak nějak dospěl, to se asi opravdu dá říci dost těžko. Jsou momenty, kdy člověk jednak rozumově některé věci poznává a jednak okamžiky, kdy sám pocítí, že Pánbůh opravdu působí. Ty nejsilnější okamžiky jsou ty vnitřní. Ta nejsilnější věc není to, že člověk se za něco pomodlí a ono se to stane. Protože člověk se občas za něco pomodlí a ono se stane něco úplně jiného.
Zdroj: Lukáš Trejbal
O Boží existenci jsem alespoň zatím ve svém životě nikdy nepochyboval. Zažil jsem poměrně zvláštní období, kdy jsem zapochyboval, jestli mě má Pánbůh rád. To jsem prožil už jako kněz, jako kaplan ve Vlašimi. Ale nemyslím si, že by to bylo ovlivněno tím, že mi něco krachlo nebo že mi někdo vynadal. Naopak bych řekl, že když jsem cítil třeba nějaké nepřátelství uvnitř církve nebo podobně, tak naopak v takových chvílích jsem měl pocit, že je Pánbůh se mnou. Paradoxně ta pochybnost, jestli mě má Pánbůh rád, přišla ve chvíli, kdy mi jakoby nic nechybělo.
Zdroj: David Růžička