Pět studentů i absolventů akademie se vypravilo ze stěn pražských ateliérů tvořit na venkov a na vzduch. Také práce se dřevem je pro jednoho novinkou. Ve výběru místa sehráli roli známí. „Letos se jedná o nultý ročník. Majitelé nás seznámili s areálem pily, našli pro nás prostor k tvorbě, máme tady zázemí i materiál, důležitá je pro nás i místní technika, v ateliéru si nemáme dřevo jak nařezat,“ pochválila spolupráci sochařka Terezie Honcová.

Dřevo chce svůj čas

Během klasického sympozia se musí socha dokončit v určitém časovém období, které je zakončeno vernisáží. „A pak už nic, všichni se rozejdou. My máme příslib dlouhodobé spolupráce, takže budeme na sochách pracovat postupně. Dřevo totiž chce svůj čas. Jak pomalu roste, tak by se k tvorbě s ním mělo také s úctou přistupovat,“ shodují se sochaři s Anou Hulačkovou s tím, že v sobotu stejně udělají vernisáž.

Třebestovická pila se specializuje na dub a jasan. Z těchto materiálů tedy tvoří i sochaři. Ti využijí stromy, které na pilu přivezou, ale pro výrobu podlah nejsou dostatečně rovné.

Strom je dokonalá socha

Zároveň sochaři zjišťují, jak se dají stroje v místě využít a mohou pomoci vzniku uměleckých objektů.

„Líbí se mi místní hospodářský přístup k této vzácné surovině, že sem přijedou stromy a odjedou hotové podlahy a nic se nevyhodí. Ze zbytků dělají třeba brikety. Mně se v tomto prostředí pracuje skvěle, protože jsem v obložení ušlechtilého dřeva. Nelze tvořit, aniž by člověk vnímal dopad,“ říká sochař Matěj Hájek.

Podle něj není možné se dřevem pracovat bez citu, protože má svůj příběh. Tak by i konečný objekt měl vnímat divák. Strom sám o sobě považuje za dokonalou sochu.

Účastníci sympozia: Terezie Honcová (29), Matěj Hájek (28), Martina Chloupa (34), Anna Hulačková (27), Richard Senéši